Víme, že počet infikovaných je vlastně bezcenná statistika. Ani nevíme, kolik lidí zemře na Covid-19 a kolik lidí s Covid-19. Možná počítáme i ty, kteří by zemřeli tak jako tak. Nevíme, proč jsou smrtnost i úmrtnost v některých regionech mnohem vyšší než jinde. Desetiprocentní smrtnost v Itálii – a ve srovnání s tím smrtnost 0,8 procenta v Německu. Nabízí se víc otázek než odpovědí. Pokud je infikováno desetkrát až dvacetkrát víc lidí, než kolik je pozitivně testovaných, radikálně to sníží smrtnost kvůli nemoci Covid-19.
Co ale víme s jistotou, je, že kvůli přílivu lidí s vážnými respiračními potížemi je a bude testována kapacita zdravotních systémů v jednotlivých zemích, a to ve velmi krátkém čase. Jak dlouho však budou trvat karantény a zákazy pohybu? To záleží právě na nárůstu vážných případů a kapacitě systému. Politika se ovšem dělá do značné míry naslepo a rozum a opatrnost musejí být hlavní zbraní.
Více než 60 zemí na světě zavedlo karantény a přísné restrikce pohybu osob. Cílem je, aby zdravotní systémy vydržely nápor. Vlády se také brání tomu, aby je v budoucnosti někdo činil zodpovědnými za vysoký počet mrtvých. Ti, kteří zemřou či onemocní na negativní efekty restrikcí, ale logicky nikdo nikdy nespočítá a počítat nebude. V době krize eurozóny a fiskálních restrikcí v Řecku se prudce zvýšil počet sebevražd. Zdravotní stav mnoha podnikatelů i zaměstnanců, jimž hrozí propouštění, a taktéž jejich rodin se může velmi zhoršit kvůli stresu, který oslabí jejich imunitu.
Co Japonsko, Švýcarsko a Švédsko? I v těchto zemích se křivka mírně zplošťuje, i když ve Švédsku chodí děti normálně do škol. Na hodnocení různých přístupů si každopádně budeme muset ještě dlouho počkat. Bude Donald Trump oceněn za to, že nepodlehl panice, nebo ocejchován jako hazardér s životy svých spoluobčanů?
MACHÁČEK: Ekonomická krize – dvě různé školy |
Restrikce přinášejí pro společnost náklady. Někdo může propadnout sociální síti. Karantény testují vztahy v rodinách. Strach z nákazy zase může zase zkoušet naši odolnost. Objeví se s tím vším spojené zdravotní problémy, které možná postihnou větší objem populace, než jaká je vystavena riziku úmrtí v souvislosti s onemocněním Covid-19. Časem přijde vyvažování a kompromisy a bude to bolet tak či onak, i když se houpačka zhoupne tam či onam.
Jasněji bude, teprve až bude víc spolehlivých testů. K tomuto tématu doporučuji článek britského patologa Johna Leea pro časopis Spectator.
A spíše pro odlehčení navrhuji k přečtení hezký komentář na serveru Bloombergu o tom, kterak může introvertům karanténa a home office vlastně vyhovovat. Mohou i lépe pracovat, protože příliš hlučný svět „open špajzů“, nabuzených extrovertů a vysoce kompetitivních pracovních kolektivů je demotivuje.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
