Vypadá to, že v přepjaté atmosféře dosti zapadají fakta. Leckdo poněkud sebemrskačsky píše, že nechceme cokoli jiného a cizího, že po eliminaci Židů, vyhnání Němců, odchodu Slováků apod. nesnáší český xenofobní element nic cizího a nechce ani pomáhat lidem v nouzi.
S tím je ale v jednoznačném rozporu fakt, že v Česku žije 120 000 Ukrajinců, o něco menší počet Vietnamců, spousta Slováků a Rusů.
Zvláště co se Ukrajinců a Vietnamců týče, to vypadá, že by jich česká společnost byla schopna bez problémů absorbovat daleko více, což se mimochodem v případě Ukrajiny může snadno stát, pokud se krize nebo válečný konflikt zhorší.
Ani vůči Vietnamcům se žádný „zlý rasismus“ či český odpor k jinakosti neprojevuje, snad krom toho, že jim leckdo v obchodech okázale tyká.
A pokud Česká republika dále ekonomicky poroste, což je pravděpodobné, práce pro tyto menšiny bude stále víc.
Pokud se tolerance Čechů k přijímání uprchlíků rapidně zhoršuje, má to víc příčin. Možná se skutečně vyjevuje dosud spíše latentní rasismus Čechů vůči Arabům, muslimům a Afričanům, možná ale Češi spíše reagují na to, že jim nikdo nevysvětluje, o co jde – ani jejich vláda, ani Evropská unie. Kde je koncepce? Jaké jsou cíle? Jaký je integrační plán?
Češi vědí, že Ukrajinci u nás pracují na stavbách a uklízejí, a Vietnamci prodávají zeleninu, cigarety a nápoje a lidé u nich rádi nakupují (v příští generaci to bude možná jinak, ale teď je to, jak to je). Možná se pomyslný průměrný Čech normálně táže, co že bude u nás dělat Afričan.
Než se mu vysmějeme a obviníme ho z rasismu a deficitu soucitu či neschopnosti solidarity, vezměme do úvahy, že mu to nikdo zatím nevysvětlil a že takový český prezident, který má jít příkladem, se zjevně chová, jako kdyby byl proti muslimům zaujat (eufemisticky řečeno).
Je jasné, že Italové a Řekové – dokud nehořelo – podcenili ochranu schengenského prostoru technicky i úředně, neinvestovali včas do infrastruktury, do schopnosti oddělit politické uprchlíky od ekonomických migrantů, kteří mají být posláni zpět, a pustili na sever desetitisíce ilegálů, jimž ani nevzali otisky.
Evropa se ale nesmí vzdávat svých základních hodnot a úvahy o tom, že se mají uprchlíci v moři nechat, ať se klidně utopí, je třeba zcela zásadně odmítnout. Slušný člověk by proti tomu měl aktivně zasahovat jak na sociálních sítích, tak když to slyší v hospodě.
Italové a Řekové na své povinnosti v rámci Schengenu dlouho kašlali, ale humanitární katastrofa je nyní prostě tady a není možné, aby Česká republika na jejím řešení neparticipovala.
Kvóty jsou ovšem nesmysl, už proto, že v rámci schengenského prostoru existuje volný pohyb lidí, a kdo k nám bude natrvalo přidělen, zmizí druhý den do Německa. Nebo chce někdo Schengen zrušit a rozebrat? A jsou kvóty k tomu prvním krokem?
Afričané ani Arabové u nás nezůstanou, většinou o České republice ani neslyšeli a nemají tu na rozdíl od Ukrajinců či Vietnamců diasporu a imigrační jádro. Mohli bychom ale kombinovat přijetí části uprchlíků bez kvót třeba se zvýšením finanční a expertní pomoci italskému jihu.
Statistiky všude v Evropě (dokonce včetně Británie a Francie) dokazují, že imigrace prospívá ekonomickému růstu, i když jsou lidé většinou přesvědčeni o opaku.
Pokud jsou například uprchlíci ze Sýrie střední a vyšší třída, obchodníci a živnostníci, nemůže na nich – pokud by tu chtěli zůstat – česká ekonomika a společnost tratit. Musel by to ale lidem někdo vysvětlit a přesvědčovat je o tom. Což se neděje.
Možná by bylo dobré upozornit, že i Čechům se může jednou stát, že budou potřebovat pomoci. Třeba když přestane téci ropa nebo plyn anebo když spadne do Brna meteorit… nebo když vybuchne Temelín. Stát se může cokoli.
Kratší verze přečtena včera v Českém rozhlase Plus
...
George Hay na Reuters upozorňuje, že britský ministr financí George Osborne má dnes oznámit přípravu legislativy, která po německém příkladu přinutí britské vlády předkládat přebytkové rozpočty.
Autor upozorňuje, že to je další důkaz toho, jak se veřejné mínění a politika vzdalují principům mainstreamové akademické ekonomie.
Nemít dluhy a snižovat dluhy zní jako „common sense“, ale naprostá většina ekonomů nesouhlasí. John Maynard Keynes už v 30. letech jasně doložil, že vládní schodky mohou omezovat negativní projevy recese. Výsledné dluhy nejsou nutně nebezpečné. V zásadě souhlasí i MMF.
Vlády nejsou domácnosti, protože vládní výdaje mohou mobilizovat jinak nevyužité zdroje a obohatit každého.
Politicky to má ale Osborne zabezpečené, jeho vláda vyhrála, má velký a čerstvý mandát a v kampani tvrdila, že minulou recesi zavinili labouristé velkým utrácením a půjčováním, i když je ve skutečnosti pravdou, že příčinou byla globální finanční krize. Voliči tomu buď nerozumějí, nebo ekonomům nevěří.
Osvícená vláda by podle autora využila historicky nízkých úrokových měr a investovala by do infrastruktury. I MMF upozorňuje, že Británie má k dispozici fiskální manévrovací prostor.
...
Mezitím vědci z univerzity v Cambridgi „doložili“, že ekonomické reformy Margaret Thatcherové selhaly.
Liberalizace prý měla slabý pozitivní ekonomický dopad a růst produktivity se po roce 1979 jasně zpomalil.
To, co vypadalo, že se daří, bylo prý pouze důsledkem finanční liberalizace a zadlužování domácností.
Autoři upozorňují na nerovnost a excesivní deindustrializaci země.
Tak nevím, jako věda to moc nevypadá, je to spíše další jednostranná ideologie, podobně jako vyhrocené a černobílé vychvalování thatcherismu. Ve své době Británie potřebovala oslabit rozpínající se odbory, zavřít neproduktivní doly i povzbudit konkurenci v sektoru služeb.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
