MACHÁČEK: Vrbětice, Dukovany, geopolitika a energetika |
1. První se týká firmy Imex a Vojenského technického ústavu, který byl majitelem a správcem areálu. V normální zemi je obchod a skladování munice pod přísnou regulací a kontrolou státu.
To, jak to fungovalo ve Vrběticích, je ale totální šlendrián a možná spíše „švajneraj“ nejhoršího druhu. Tohle bylo prosím možné v členské zemi NATO a EU? Takhle by si našinec představoval, že funguje skladování vojenského materiálu a munice někde v Moldavsku, v Mongolsku nebo v Africe.
Při představě, že odsud bylo možné vozit munici po dálnici či železnici, přes mosty, kolem benzinových pump a asi i bez policejního doprovodu – při tom všem prostě doslova mrazí.
Zodpovědné jsou za to vlády před rokem 2014 – Nečasova, Rusnokova i tehdejší Sobotkova. O nějakých Vrběticích neměly tyto vlády – na rozdíl od ruských špionů a agentů – zřejmě ani ánung.
Ten prodej munice bulharskému obchodníkovi – to bylo schváleno ministerstvem zahraničí? Jak je možné, že do areálu se klidně mohl objednat někdo s tádžickým a moldavským pasem?
S tímhle vším může souviset i poněkud liknavá věcná reakce spojenců. Když si přečtou zprávu, řeknou si hlavně, že tu máme (měli jsme) neuvěřitelný bordel, a to pod hlavičkou státního vojenského ústavu.
2. Obsah tajné zprávy BIS unikl do médií. I tomu se mohou spojenci divit. Jak spolehlivá je tajná služba, ze které unikají informace do médií, a to možná dokonce řízeně? Jak spolehlivý partner je potom celá Česká republika? Novinářům netřeba nic vyčítat. Snaha získávat tajné informace je jejich práce. Stát má ale zase povinnost tajné informace udržovat v tajnosti.
Zprávu BIS jsem sice neviděl, ale důležité je vědět, zda se tuší, odkud měli agenti výbušné zařízení. Letadlem si ho jistě nepřivezli. Kdo jim ho kde předal? Byli sledováni?
3. Třetí poznámka je technická. Týká se neuvěřitelného pokroku v umělé inteligenci, zpracování megadat a rozpoznávání obličejů. Ten pokrok akceleroval především v posledních dvou letech. Okamžitě lze vyhodnocovat a srovnávat miliony různých databází. To, co bylo možné v roce 2014, by dnes už možné nebylo. Působení agentů je dnes nesrovnatelně složitější.
Když ale chcete něco úředně porovnat, musíte to spojencům dovézt osobně. Podobná podezření nelze skladovat v nějakém cloudu a už vůbec ne posílat přes internet. Zde asi není vyloučeno, že pandemie mohla leccos zpomalit.
4. Poslední poznámka se týká profesionality ruských agentů. Ta je někdy vysoká a jindy je to zase obyčejný šlendrián, což odpovídá povaze zkorumpovaného režimu. Když holandské úřady v roce 2018 odhalily ruské špiony, kteří chtěli odposlouchávat agenturu na testování chemických zbraní, zjistily, že jeden z agentů si nechal v pase účtenku za taxi na letiště. Taxík byl v Moskvě zavolán k budově, kterou chrání ozbrojená vojenská stráž. Jakýsi soudruh Vasil – shodou okolností top špion – potřeboval zkrátka ušetřit za taxík.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
