Francouzský prezident Emmanuel Macron je prý nepochybně využije coby platformu ke kritice nacionalismu. (Rachmanův komentář zde:)
Do Paříže přijede více než 60 světových státníků a Macron se chce zaměřit na to, že neodjedou pouze s dárkovým balíčkem, ale také s jasným vzkazem.
Paříž organizuje mírovou konferenci, z níž plánuje učinit každoroční událost. Paris Peace Forum (PPF pro nás v Česku hezká zkratka) je spojena se sloganem „mír je spojen s globálním vládnutím“. Vládnutí je anglicky zmíněno jako governance, ale není tím míněna doslova globální vláda, spíš organizovaná kooperace.
Americký prezident Donald Trump je odpůrcem téhož. Nedávno pravil ve Spojených národech: „Nikdy se nevzdáme americké suverenity ve prospěch nezvolené a nekontrolované globální byrokracie.“
To, že ve Francii bude přítomen i Trump, je správný a odpovídající způsob, jak připomenout konec válečných hrůz. Je to ale správné i proto, že obě vize tu byly přítomny už před sto lety. Oba státníci symbolizují dvě staré tradice či tradiční vize mezinárodních vztahů, které se střetly už před sto lety.
Tehdejší americký prezident Woodrow Wilson – jehož je Macron paradoxně myšlenkovým dědicem – představil vizi 14 bodů, která bude formovat nový světový pořádek, podpořil myšlenky Společnosti národů a globální „governance“, jež do budoucna zamezí všem válkám. Wilsonovy ambice ale byly ukončeny doma, v americké politice. Senát odmítl členství USA ve Společnosti národů. Šéf opozice, senátor Cabot Lodge, tehdy mluvil (podobně jako Trump dnes) o „Americe na prvním místě“ a o internacionalismu vysloveně prohlásil, že je mu „odporný“. Lodge byl tehdy hlavním oponentem masové migrace. Současný americký prezident Trump kráčí v jeho šlépějích: mluví o Americe na prvním místě a vysmívá se globalismu.
Mírové úsilí let 1918/1919 se nezdařilo. Společnost národů se rozeběhla bez americké účasti. Válka se během dvaceti let do Evropy vrátila.
Zajímavé je, že oba směry politiky z toho vyvozují různé lekce. Pro nacionalisty – jako Trumpova poradce Johna Boltona – je tehdejší selhání Společnosti národů důkazem nesmyslnosti usilování o „global governance“. Organizace nezastavila imperiální Japonsko, fašistickou Itálii ani nacistické Německo. Zastavila je prý až tvrdá vojenská síla národních států.
Odpověď internacionalistů je, že za všechno mohou lidé, jako byl Lodge. Tím, že se Amerika tehdy stáhla do izolace, vytvořila podmínky pro rozkvět mezinárodní anarchie. Mezinárodní spolupráce nikdy nedostala pořádnou šanci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
