Byly ale diskutovány parametry. Mluvilo se například o genderu. Diskutovalo se o obsazení pěti pozic: předsedy Evropské komise, předsedy Evropské rady (premiéři či hlavy států), prezidenta Evropské centrální banky (ECB), vysokého reprezentanta pro zahraniční politiku a předsedy Evropského parlamentu, i když v případě toho posledního do toho nemají premiéři oficiálně co mluvit, protože to je věc právě parlamentu.
Domluveno prý bylo, že nejméně dvě z těchto pozic má zastávat žena.
Představitelé střední a východní Evropy trvali údajně na faktoru geografické diverzity a na tom, že minimálně jedna pozice ze čtyř musí zastupovat tento region. V současnosti „reprezentuje“ střední a východní Evropu Donald Tusk coby předseda Evropské rady, takže je pravděpodobné, že regionu připadne tentokrát nějaký jiný důležitý post – s tím, že ECB to asi nebude, protože velká část regionu v eurozóně není. Střední Evropa disponuje dostatečnou hlasovací silou, aby si minimálně jeden post z oněch čtyř zajistila.
Co se předsedy Evropské rady týče, ví se takřka s jistotou, že Německo nemá na tento post kandidáta ani o něj neusiluje. Kancléřka Merkelová je ze hry, vývoj v CDU jasně naznačuje, že bude jako kancléřka muset pokračovat až do řádných parlamentních voleb.
Sama Merkelová přiznala, že některé členské země odmítají respektovat systém spitzenkandidátů. Jedná se o většinu představitelů ALDE (tedy i českého premiéra), ale nejsilnějším odpůrcem spitzenkandidátů je francouzský prezident Macron. To samozřejmě znamená, že akcie kandidáta na předsedu Evropské komise a spitzenkandidáta CDU Němce Manfreda Webera klesají.
Píše se o tom, že kolem summitu se konalo mnoho schůzek, nejaktivnější byl prý v tomto ohledu právě Macron, který potřebuje i z domácích politických důvodů získat image hlavního a nejenergetičtějšího evropského hybatele věcí.
Šance současné evropské komisařky pro konkurenceschopnost Margrethe Vestagerové stát se předsedkyní EK vzrostly s tím, jak získala podporu dánského premiéra Rasmussena, jenž je z konkurenční politické strany. V takovém případě by se zvýšily francouzské šance na to, vést ECB, jenže to by pak zase na Němce nezůstalo nic důležitého, když vezmeme v úvahu právě to, že předsedu Evropské rady Němci nechtějí.
Jisté je, že nová aliance s Macronem, která ještě nemá jméno, si bude také nárokovat jeden post.
Takže už víme, že jedno místo připadne Macronem posíleným liberálům a jedno místo střední a východní (postkomunistické) Evropě. Němci budou mít buď předsedu Komise, nebo šéfa ECB. Bude-li šéfem ECB Němec, bude šéfem Komise Francouz.
Je to každopádně zajímavý matrix.
