Podle serveru Eurointelligence.com existují inteligentní strategie, jak se bránit rigidním rozpočtovým pravidlům eurozóny. Lze se přít o vydávání různých poukázek, které mohou do určité míry fungovat jako paralelní měna apod. Co ale určitě nefunguje, je takzvaně sedět na zadku a prostě pravidla ignorovat, jako to dělá současná italská vláda.
Možná Itálie směřuje k rozpadu vlády. Protisystémové Hnutí pěti hvězd nemá moc koaličních možností, ale Liga se může rozhodnout pro menšinovou vládu s bývalými partnery, jako je Berlusconiho Forza Italia a Bratři Itálie. Taková vláda by možná přeci jen mohla korigovat fiskální pozici, jak si to přeje Evropská komise (EK).
Šéf pravicové Ligy a ministr vnitra Matteo Salvini rozhodně nemá v úmyslu předsedat vládě uprostřed fiskální krize.
EK konstatuje, že oslabení ekonomického růstu v Itálii nelze dlouhodobě používat jako argument pro fiskální expanzi. Dále kritizuje návrh vlády, který demontuje některé reformy vlády Maria Montiho, například opět snižuje věk odchodu do důchodu. Demontáž reforem prý dlouhodobě ještě zpomalí ekonomický růst.
Zpráva Evropské komise dále konstatuje, že nejen Itálie je hříšníkem. Rozpočtové návrhy dalších pěti členských zemí eurozóny rovněž riskují, že vybočí z pravidel Paktu stability a růstu. Jde o Francii, Španělsko, Belgii, Portugalsko a Slovinsko. EK kritizuje především střednědobé odchýlení se od rozpočtových cílů. Všechny tyto země kromě Slovinska se také budou významně odchylovat od přislíbené prognózy redukce dluhu.
„Signifikantní odchylka“ znamená v eurospeaku přestřelení schodku o 0,5 procenta HDP. Španělsko se ocitlo v proceduře řízení excesivního schodku v loňském roce, v případě rozpočtu za rok 2018 se ale očekává, že vůbec poprvé od vypuknutí velké recese a krize eurozóny bude mít schodek pod třemi procenty HDP.
Takže příští rok opustí Španělsko korektivní proceduru EU ve věci rozpočtového schodku, ale zamíří do jiné korektivní – či spíše preventivní – procedury kvůli trajektorii vývoje dluhu.
Zajímavé je, že všechny kritizované, respektive neposlušné, země se nacházejí na jih od Rýna nebo na jih od Alp, což je vlastně jakýsi návrat do evropské tradice. Pouze velká recese a následná krize eurozóny způsobila, že se mezi zeměmi v problémech dočasně ocitlo například i Irsko.
Když už jsme u eurozóny, ta je v nějaké krizi tak trochu pořád. Pozoruhodné ale je, jak je euro populární a jak jeho popularita stoupá. Přitom základem euroskeptické filozofie je, že Evropská unie a euro především jsou technokraticko-elitářské projekty uvržené silou či plíživě na neochotnou populaci. Je to obvyklá rétorika britských euroskeptiků a zastánců brexitu. Je to zkrátka vnímání či teorie, jež má podle serveru Eurointelligence.com signifikantní politický vliv a politickou sílu.
Nový průzkum Eurobarometru ale tvrdí, že 64 procent obyvatel eurozóny si myslí, že euro je dobrá věc. Čtyři procenta nevědí, sedm procent se nemůže rozhodnout a pouhých 25 procent lidí věří, že euro je špatná věc.
Když vezmeme v úvahu, že tato solidní podpora přichází po dekádě, během níž euro zažilo první obrovský test, způsobený velkou a doslova existenční krizí, je to skvělý výsledek. Zvláště když krizi eurozóny doprovázela velká politická a vyjednávací dramata a v případě některých zemí šlo v důsledku krize eurozóny skutečně mluvit o strádání obyvatelstva.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
