Výjimku z dnešních trendů ohlásilo Finsko, kde sociální demokraté vyhráli po dvaceti letech volby.
Ve finských volbách uspěla levice i pravice. Těsně zvítězili sociální demokraté před nacionalisty |
Důvodem je, že Finové se stále vzpamatovávají z důsledků strukturální krize způsobené tím, že dominantní firma v ekonomice – tedy Nokia – nezachytila nástup chytrých telefonů. V rámci proškrtávání se k růstu už Finové vyzkoušeli leccos: koketerii s nacionalismem v podobě Pravých Finů (později pouze „Finů“) i vládu podnikatele a podnikatelské strany současného premiéra Juhy Sipily. Nyní přichází k veslu sociální demokracie, která chce skoncovat s fiskálními škrty.
Jenže vítězná sociální demokracie má pouze 17,7 procenta. Druzí krajně pravicoví „Finové“ získali 17,5 procenta. Zkomplikuje to koaliční vyjednávání i evropskou politickou scénu, protože „Finové“ jsou v koalici s německou AfD a italskou Ligou Mattea Salviniho.
…
V Dubrovníku proběhl summit 16 plus 1, tedy šestnácti evropských zemí s čínským premiérem. Americký časopis Foreign Policy shrnuje, proč to s čínskými investicemi ve východní Evropě vázne. Není to totiž jen případ České republiky, kde ze slibovaných čínských investic nezbylo skoro nic. V roce 2012 slíbil čínský premiér v rámci 16 plus 1 úvěry ve výši deseti miliard dolarů, ale po sedmi letech se neuskutečnilo skoro nic. V textu se praví, že „Čína neobjasnila své úmysly, nerealizovala svoje sliby a nedodala svým partnerům ujištění, která od ní žádali“. Čína nikdy neozřejmila, jestli chce 16 plus 1 jako volné uskupení, nebo permanentní strukturu.
V Rumunsku měla Čína investovat do nové generace výroby energie, ale projekty jsou pozadu kvůli rozporům mezi kompatibilitou evropských pravidel na zadávání zakázek a čínskými požadavky.
…
Sophie Meunierová píše v deníku The Washington Post, že čínská strategie v Evropě je většinou špatně chápána. Nové celoevropské prověřování čínských investice se nedá srovnat s americkou praxí CFIUS. V Evropě jde v podstatě pouze o sdílení informací. EU nemá možnost cokoliv blokovat. S výjimkou přístavů Pireus a Terst jsou slíbené čínské investice zatím malé a v roce 2016 se objem čínských investic v Evropě snížil, a to včetně Řecka.
Data z roku 2016 souvisejí s tím, že čínská vláda začala odliv investic regulovat, jenže od té doby se tamější vládní politika zase změnila a v příštích deseti až dvaceti letech lze čekat nárůst.
V rámci EU se stalo pouze třikrát, že některá země blokovala přijetí rezoluce o lidských právech a lobbovala za čínské zájmy. Většinou se jednalo o Řecko a Maďarsko. Je to sice vážná věc, ale podle autorky se infekce dál nešíří.
Čínské akvizice představují nový problém, protože často je jejich účelem repatriace technologií.
Čínská politika vůči EU zatím představuje prázdnou lasturu, která může být vyplněna později. Zatím Evropě schází koherentní čínská strategie.
…
A s evropskou čínskou strategií souvisí další věc: německý telekomunikační regulátor právě rozhodl, že čínský regulátor se může zúčastnit budování superrychlých telekomunikačních sítí 5G v Německu za předpokladu, že zabezpečí ochranu dat.
Americká vláda přitom požádala spojence, aby toto neumožňovali, a Nový Zéland, Austrálie nebo Polsko se rozhodly americkým požadavkům vyhovět.
Německo tedy opět nikoliv. Německo nevyhovělo ani americké žádosti o zastavení výstavby plynovodu Nord Stream 2, ani žádosti o zvýšení výdajů na zbrojení. Otázkou tedy je, jestli se Němci mohou divit, až Američané spustí cla na evropská (německá) auta. Zatím neučinili jediné vstřícné gesto.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
