Jak důležitá je to zpráva? Ne tolik, jak se zdá. Návrh britského ministra zahraničí Borise Johnsona byl ušit horkou jehlou a hlavně skupina G7 nepředstavuje platformu, na které by se schvalovala ta úroveň sankcí, která platí dodnes.
V současnosti je to tak, že jednu sankční politiku vůči Rusku schválila Evropská unie a druhou, o něco přísnější a jinak konstruovanou, dodržují USA. Důležitější otázka je, jestli se rýsuje něco jako nová americká politika v oblasti. Na to se neodpovídá snadno. Zřejmé je, že USA chtějí být v oblasti více vidět, mají zjevný zájem obnovit image akceschopného hráče nebo četníka.
Zdá se také docela jasné, že Amerika odpoví příště podobně nebo silněji, pokud by se měl nějaký útok chemickými zbraněmi opakovat. Mezi výroky klíčových amerických představitelů najdeme ale rozpory. Mluvčí Bílého domu Sean Spicer oznámil, že takto Amerika odpoví vždy, když bude syrský režim shazovat „barrel bombs“ (barelové bomby) na civilisty.
Barelové bomby jsou ale špinavé bomby vyrobené ze sudů, benzinu a šrapnelů, nemusí se vůbec jednat o chemické zbraně. Barelové bomby shazuje Asadův režim na své odpůrce dnes a denně. Možná jde tedy Američanům o to, Asadův režim a jeho ruské spojence prostě znejistit.
Bude Amerika nyní trvat na odchodu Asada a nějaké ostřejší a vyhrocenější konfrontaci s Ruskem? Očekávat to by asi bylo naivní. Rusko do stabilizace Asadova režimu a vlastní vojenské pozice v Sýrii nesmírně investovalo a rozhodně se jen tak nevzdá, nevycouvá a neprodá se lacino.
Amerika rozhodně nebude chtít Rusko konfrontovat přímo. Spíše Washington říká: Tudy vede dělicí čára, toto a toto příště nebudeme tolerovat. Rusům Washington říká: Vy jste se zavázali hlídat, aby Asad neměl chemické zbraně, a v tomto úkolu jste před OSN selhali.
Může Amerika trvat na Asadově odchodu? Může, ale bez souhlasu Ruska se jí jeho odchod stejně vyjednat nepodaří. Asad může odejít v rámci nějakého budoucího mírového řešení a při hledání takového řešení se musí (bohužel, taková je realita) nějak jednat i s Ruskem. S Ruskem se ale zase lépe jedná, když je zjevné, že Amerika neváhá použít sílu.
USA se nyní chtějí soustředit na boj s Islámským státem a teprve potom chtějí napřít všechny síly k prosazení mírového řešení s tím, že za oficiální syrskou stranu to má být už bez Asada. Musí být ale zřejmé, kdo Asada nahradí. Je někdo takový? Bude to nějaký jeho generál? Nebo šéf tajných služeb? Nesmí to být přece z deště pod okap.
Co se sankcí týče, je dobré proti Rusku držet aspoň ty, co už jsou. A nechat si prostor pro případné zpřísňování a stupňování. Efektivita sankcí se těžko měří. Jak chce někdo dokázat, že bez sankcí by se někdo choval ještě mnohem hůř a ještě bezohledněji? Sankce jsou přece do značné míry také symbol.
Pokud o někom víte, že je lhář a podvodník, který bije ženu a děti, také s ním nesedáte k jednomu stolu a neděláte s ním byznys, pokud to není vysloveně existenciálně nutné. Je přece dobré, že mezi vyhlášením války a slovním odsudkem existují ještě jiné nástroje a projevy nesouhlasu a že jejich použití lze stupňovat.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
...
Americký ministr zahraničí Rex Tillerson se na setkání ministrů zahraničí G7 zeptal svých resortních kolegů, „proč by vlastně měli američtí daňoví poplatníci podporovat Ukrajinu“. Glosuje se to nyní tak, žeTillerson je prý v diplomacii nezkušený a netuší, že příliš provokativní výroky a otázky mohou uniknout na veřejnost. Další jsou zase přesvědčeni, že to je další důkaz proruské koketerie Trumpova týmu.
Pro mne osobně je ta otázka normální. Ukrajina je v Evropě a je především na Evropě, aby o ni dbala, především co se finanční a ekonomické asistence týče. A pokud o ni má dbát místo Evropy především Amerika, je docela logické, že to chce Tillerson od Evropanů co nejlépe vysvětlit, aby to zase on mohl lépe vysvětlovat doma.
...
Co se proruské koketerie Trumpova týmu týče, s ní je zjevně konec. Americký Výbor pro národní bezpečnost ve své zprávě určené pro veřejnost nejen odsoudil chemický útok, ale velice ostře se pustil i do ruské propagandy, do výroby „fake news“ a velmi specificky i do snahy zakrýt, jak to s chemickým útokem přesně bylo.
...
Trumpův mluvčí Sean Spicer osočil Asada, že takto nepoužíval chemické zbraně ani Adolf Hitler. Musel se omluvit, protože Hitlerův režim zplynoval za druhé světové války miliony Židů cyklonem B, potažmo výfukovými plyny.
Jenže jak to Spicer myslel? Asi tak, že na frontě Hitler chemické zbraně na rozdíl od běžné praxe první světové války nepoužíval. To je prostě fakt, i když zákopová válka ve stylu první světové už se po dvaceti letech v podobném rozsahu neopakovala. Samozřejmě kromě mnoha výjimek, které potvrzují pravidlo. Acyklon B podle mého soudu nebyl zbraň, ale vražedný nástroj, což je přece jen rozdíl.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
