Pondělí 20. ledna 2020svátek má Ilona -1 °C oblačno Předplatné LN

Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Habsburské lekce pro zahraniční politiku EU

Evropská komise (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropská komise (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Evropská rada tento týden opět odmítla zahájení oficiálních přístupových rozhovorů se Severní Makedonií a Albánií, přestože tyto země plní vše, co po nich EU žádala. Čtrnáct zemí ze střední a východní Evropy včetně České republiky tlačilo na zahájení rozhovorů. Hlavními oponenty zůstávají Francie a Nizozemsko.

K tématu napsala zajímavý článek pro EU Observer Caroline de Gruyterová. Text je vlastně také recenzí knihy amerického historika a diplomata Wessella Mitchella Velká strategie habsburského impéria.

Podle ní se státy střední a východní Evropy obávají nárůstu vlivu Ruska a Turecka na Balkáně a destabilizace tamtéž. To už se v historii stalo – a neskončilo to dobře. Pokud nebudou mít státy Balkánu jasnou perspektivu členství, celý region bude nestabilní, a to v konečném důsledku oslabí EU.

Pro západoevropské země je Balkán jaksi daleko: řeší se brexit, obchodní války, Čína, kybernetická bezpečnost, Arktida apod. EU je podle Gruyterové „interstitial power“, mocnost, která je jaksi „mezi“, obklopená nepřáteli, jimž neumí čelit najednou. V podobné situaci bylo i habsburské impérium, které v dobách své největší slávy sahalo od Španělska přes Nizozemsko až po Chorvatsko a Ukrajinu.

Císař Josef I. si prý jednou postěžoval: „Moji spojenci vědí, jak roztříštěná je moje vojenská moc, rozsetá do každého koutu Evropy. Jak si stojím v Maďarsku a Transylvánii, jak těžké by pro mě bylo zmobilizovat síly třeba proti Švédsku, s nímž je třeba stále počítat. Jak jsem slabý ve středu říše, kde bych měl být nejsilnější…“

Mitchellova kniha nezmiňuje žádné paralely s EU, ty však prý vyskakují z každé stránky. Jak je možné, že se tak velký, rozdělený a komplexní stát, sestávající z německy mluvících obyvatel, Maďarů, Slovanů, Italů a mnoha dalších, udržel tak dlouho pohromadě, když navíc neustále čelil finančním problémům?

Habsburkové se prý naučili hrát s omezenými nástroji, které měli k dispozici. Uměli dát dohromady své přátele i nepřátele, aby dobrovolně chránili hranici impéria. Hráli tzv. dlouhou hru v geopolitice. Získat čas bylo vždy hlavním cílem: zpožďování a vyhýbání se konfliktům, protože imperiální armáda byla slabá. Císař musel utrácet spoustu peněz, aby udržel různé národy a jazykové skupiny pohromadě. Vyhýbání se konfliktům a tzv. propatlávání se či „muddling through“, tedy to, co dělá EU dnes, se stalo jedinou možnou politikou.

Habsburská armáda byla relativně malá a hrála spíš obrannou úlohu. Prusko, Rusko, Francie, Turecko se neustále snažily rozeštvávat etnické skupiny uvnitř impéria proti sobě. V reakci na to se císařové snažili budovat aliance se státy a národy za hranicemi impéria. Tyto aliance pomáhaly tvořit nárazníkovou zónu. To císaři umožnilo udržet teritorium intaktní, a vyhnul se tak sociálním a národnostním nepokojům uvnitř teritoria.

Podle Mitchella začalo jít všechno z kopce, když František Josef I. tuto strategii ve druhé polovině 19. století opustil. Posílil armádu, rozhádal se s mocnostmi v nejbližším okolí a opustil spojence v nárazníkové zóně. EU by se měla poučit z historie Habsburků, najít způsob, jak se vyznat ve stále zmatenější geopolitické mapě, a zůstat pevná, i když je relativně vojensky slabá. Podle Gruyterové by měla EU více investovat do své diplomacie a zabránit tomu, aby se z nárazníkové zóny stal připálený okraj. Koneckonců, na tomto okraji vypukla první světová válka a začal se psát konec habsburského impéria.

Náš komentář:

Text je podnětný, ale nezmiňuje se o tom, že země, které jsou pro to, aby se Albánie a Severní Makedonie dostaly do EU, jsou většinou země, jež také preferují rozšiřování EU proti prohlubování integrace EU. Text se také vůbec nezmiňuje o tom, že obranu Evropy garantuje NATO, kde je Albánie už deset let řádným členem a Severní Makedonie se jím brzy stane. A aby bylo možné posílit evropskou diplomacii, bylo by třeba mít nejdřív společnou zahraniční politiku a předtím ještě společný zahraničněpolitický zájem; ten ovšem EU jako celek příliš často nemá.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.

Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky
Premium

Ve škole byla terčem posměchu. Dnes džihádistka Kristýna nenávidí i matku

Pětadvacetiletá Kristýna Hudková a její nastávající Omar Shehadeh | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Plánuje zabíjet. Soudí ji jako uprchlou. Žena z Mělnicka měla problémy s rodiči i spolužáky. Pětadvacetiletá Kristýna...

Premium

Převratná metoda z IKEM: jak zhubnout přeprogramováním metabolismu

Marek Beneš z pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) je... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lékař Marek Beneš je už třetím rokem vedoucím lékařem projektu, při kterém se pomocí laseru „oslepí“ nervové buňky...

Premium

TEST: Vyplatí se benzin, hybrid, nebo diesel? Spočítali jsme to

Redakční srovnávací test dieselu, benzinového auta a hybridu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Auto máte vybrané, co mu ale dát pod kapotu, aby vás provoz vyšel co nejlevněji – klasický benzin, úsporný diesel, nebo...

ROZHOVOR: Rozvod si můžete zjednodušit s pomocí mediátorky
ROZHOVOR: Rozvod si můžete zjednodušit s pomocí mediátorky

V současné době se zdá, že udržet si manželský vztah, je stále těžší. Pokud je rozvod nevyhnutelný, pomoci může mediace. Tou se zabývá Mgr. Eva Vaňková, která působí jako rozvodová mediátorka a advokátka.