Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
13. srpna 2019 13:09 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Hrozby pro evropskou integraci

Italský vicepremiér Matteo Salvini na svém letním turné. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Italský vicepremiér Matteo Salvini na svém letním turné. | foto: Nico Lanese/ANSA via AP

Komentátor Financial Times Wolfgang Münchau v textu laděném velmi osobně vyjadřuje přesvědčení, že evropskou integraci čekají velké hrozby. Ursula von der Leyenová, nově vybraná předsedkyně Evropské komise, slíbila příští léto konferenci o budoucnosti Evropy. Diskuse bude například o hlasovacích právech jednotlivých států, o budoucím rozšiřování EU a o transnacionální kandidátce pro příští evropské volby. To, co je podle Münchaua velmi důležité – tedy například budoucnost eurozóny –, bude podle všeho jen marginálním tématem.

EU skoro určitě nebude mít zájem konfrontovat démony posledních deseti let a reflektovat, co bylo během krize eurozóny špatně. To by znamenalo akceptovat, že vůbec něco špatně bylo. A spoustu politiků na severu Evropy i v bruselských institucích považuje dokonce způsob, kterým se postupovalo během krize eurozóny, za skvělý a triumfální úspěch.

Ovšem mimo tyto politické kruhy je perspektiva velice odlišná. EU se teprve nedávno vynořila z ekonomické krize, která trvala skoro dekádu, a nyní čelí dalšímu ekonomickému poklesu, globální měnové válce, technologickém šoku v automobilovém průmyslu, brexitu bez dohody a italské vládní krizi.

Úroky jsou rekordně nízké, fiskální politika svázaná pravidly. A na podzim vypukne konfrontace mezi Itálií a EU právě ohledně dodržování fiskálních pravidel.

Pokud opravdu přijde vážná ekonomická a finanční krize, voliči se začnou docela racionálně tázat, jestli národní alternativy evropské integraci nejsou lepší. Münchau je stále přesvědčen, že ideálním měnovým systémem pro eurozónu je dobře fungující měnová unie s plnou fiskální kapacitou, se společným dluhopisem a pravomocí danit a utrácet. Autor už si ale nemyslí, že druhé nejlepší řešení je nereformovaná a nereformovatelná eurozóna. Evropská integrace je dobrá pouze tehdy, má-li výsledky.

Jsem pro integraci, proti ní, nebo někde úplně jinde? ptá se autor sám sebe. V několika posledních letech prý několikrát překročil čáru – dopředu, dozadu a zase zpět. Pravdou je, že po devastující zkušenosti, kterou má s fiskální přísností jižní Evropa, je ekonomický argument pro integraci slabší a slabší. Politiky, jež jsou záměrně narýsovány tak, že produkují slabé ekonomické výsledky, logicky ztratí podporu.

Ale ti, kteří zvažují nebo budou zvažovat odchod z eurozóny, se musí ptát na zásadní věc: Kdy bude opravdu jasné, že žádné reformy eurozóny nepřijdou? A bude mi skutečně lépe mimo EU či eurozónu? Zařídí italské vlády osvobozené od fiskálních pravidel EU lepší růst? A zaměstnanost?

Smrtelné nebezpečí pro eurozónu spočívá v racionální a neideologické kritice evropské integrace. Fiskální pravidla a pakt stability a růstu představují ten prvotní hřích. Pravidla byla reformována dvakrát, v roce 2005 a v roce 2011, a současná Evropská komise k nim přistupuje o něco flexibilněji. Jakkoli ale byla tato pravidla vykládána a překrucována, zvýšila divergenci mezi zeměmi, odradila investice a měla procyklický efekt během ekonomického poklesu.

Podobně jako v případě brexitu by byly okamžité náklady na odchod z eurozóny značně vysoké, možná mnohem vyšší. Ale v kontrastu s brexitem si lze nakonec vytvořit lepší rozpočtovou politiku a pravidla. Mohu si zařídit pravidlo udržitelného objemu investic a mohu jít cestou rozpočtového stimulu v době ekonomického poklesu. Centrální banky mohou – podobně jako v případě USA a jejich centrální banky – mířit na duální cíl, tedy na stabilizaci cen i zaměstnanosti. Nebudou žádné zákazy nákupu aktiv ani záchrany bank.

Pro lidi, jako je Matteo Salvini, to musí být lákavá představa.

Když EU nemá výsledky, jsou argumenty pro a proti integraci vyrovnanější. Konference o Evropě by si měla klást za cíl to, aby se ekonomickou užitností a prospěšností nedalo proti EU logicky argumentovat. To se ale asi nestane. Opravdová hrozba pro evropskou integraci totiž není Salvini, jsou to evropští voliči, kteří – podobně jako John Maynard Keynes a na rozdíl od EU – mění názor, když se mění fakta.

Poznámka Monitoru JM:

Zkušenost střední a východní Evropy, kterou Münchau vůbec nezmiňuje, je úplně jiná. Země jsou stále příjemci dotací, profitují ze zapojení do evropského trhu a evropské dělby práce, a pokud jsou jejich země v eurozóně – jako v případě Slovenska či Slovinska –, jsou lidé vesměs rádi, že fiskální pravidla EU pomáhají krotit přílišnou rozhazovačnost politiků.

Münchau má ale pravdu v tom, že z pohledu Itálie přestává mít členství v eurozóně logiku. Pokud se Itálie neumí reformovat, asi pro ni bude pohodlnější vrátit se k osvědčené zkušenosti devalvací a dalších devalvací. Ekonomický zázrak to určitě nevyvolá, ale alespoň nějaký růst a zaměstnanost možná ano.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky

Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi
Domácí násilí: Soud chce vyšší tresty, pokud k němu dochází před dětmi

Fyzické i psychické násilí v přítomnost dětí může mít ještě větší dopad, než tomu bylo doposud. Násilník se totiž nedopouští trestného činu pouze na partnerovi, ale také na nezletilých. Jaké následky může domácí násilí mezi partnery na dětech zanechat?

Najdete na Lidovky.cz