Lze z toho vyvodit, že se do českých luhů a hájů vrací vyšší inflace? Nejprve musíme zdůraznit, že není žádný důvod si myslet, že v České republice se bude odehrávat něco jiného než jinde. Cloumají s námi globální poryvy větru jako s jakoukoli jinou evropskou zemí.
To, co se děje na trhu například s paprikou, není způsobeno žádným dlouhodobým trendem, jde o krátkodobý výkyv trhu způsobený například tím, že ve Španělsku či v Itálii neměl kdo sklízet úrodu. Projevily se i restrikce a výpadky v dopravě. Jde ale jen o malou část spotřebitelského koše. Celkovou inflaci za letošní březen a duben bude mimochodem velice obtížné měřit, protože jak měřit ceny, když ty vlastně neexistovaly, protože bylo zavřeno?
Každopádně krizový trend bude celkově opačný, a to pokles cen, tedy dezinflace, a následně deflace. Už se to projevuje v oblasti cen ropy, pohonných hmot a energií. Spekulativní ceny ropy se dokonce na chvíli dostaly do minusu.
Centrální banky světa už dodávají a budou dodávat trhům likviditu, rozdávat peníze, možná i přímo tzv. monetizovat státní dluh, respektive nakupovat přímo státní dluhopisy přes prostředníky. Státy se budou horentně zadlužovat apod. Zaplavení trhu penězi povede lecjaké věštce k prognózám vyšší inflace či hyperinflace. To se věštilo i po roce 2008, kdy centrální banky a vlády taktéž zaplavily trh penězi. Jenže po roce 2008 inflace nepřišla, rostly pouze ceny některých aktiv, hlavně akcií a nemovitostí. Globální konkurence růst cen nepřipustila.
MACHÁČEK: Je libo něco optimistického? A šrotovné |
V současné krizi jsou pro řekněme příští dva roky trendy jasně deflační. V USA třeba přišlo o práci třicet milionů lidí. I kdyby vládní balíčky byly pětkrát mohutnější, všichni tito lidé drasticky omezí spotřebu. Ostatní omezí spotřebu rovněž. Důvodem budou obavy z toho, že mohou přijít o práci také. Vezměme si, že v takovém New Yorku či Londýně se očekává třeba krach poloviny restaurací.
V Evropě roste nezaměstnanost méně dramaticky, ale když někdo pracuje na tzv. kurzarbeit, dostává 60 nebo 80 procent mzdy, do útrat se také nepožene. Leckdo odloží koupi auta, televize, telefonu. Lidé si budou raději vařit doma a hlídat si náklady.
V očekávání snížené poptávky budou firmy dál propouštět a odkládat investice. Když to dobře dopadne, vládní peníze nezastaví deflaci, ale neumožní smrtící deflační spirálu, kdy se hroutí příjmy, ale úvěry se musejí splácet jako dřív.
Za dva roky může být leccos jinak. Vyšší inflace se spolu se stagnací může opět vynořit. Stane se to v případě, že svět prudce omezí globalizaci a vydá se cestou protekcionismu. To se po tzv. velké recesi po roce 2008 nestalo, globalizace pokračovala dalších dvanáct let v plné síle.
Jak to bude tentokrát? Varovné je, kolik už se vynořuje nových termínů. Místo globalizace se mluví o deglobalizaci či lokalizaci. Místo offshoringu (tedy vývozu výroby tam, kde je to levné) tu máme onshoring nebo reshoring. Místo globální soutěže obavy z fragmentizace a balkanizace mezinárodní ekonomiky. K tomu si přičtěme technologickou studenou válku mezi USA a Čínou.
MACHÁČEK: Koronavirus z čínské laboratoře a nepříjemné létání |
Pokud by se z Číny a Indie do Evropy a Ameriky stáhla výroba léků a zdravotnického materiálu, svět se nezhroutí. Horší je, že se mluví třeba i o potravinové soběstačnosti. Klíč je v politice, ale voliči leckde na světě budou žádat ochranu domácích výrobců. Pokud to politici vyslyší, čeká nás časem slabší růst či stagnace, a k tomu i ona vyšší inflace.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
…
K ekonomickým dopadům verdiktu německého ústavního soudu o Evropské centrální bance (ECB) se budeme opakovaně vracet v příštích dnech, ale nyní se podívejme na dopady na evropskou integraci. Nákup dluhopisů ECB byl, jak známo, posvěcen evropskými soudy. Německý ústavní soud se nyní s překvapivou vervou opřel do Evropského soudního dvora (European Court of Justice; ECJ). Ten obvinil ze „zneužívání moci“ a „překračování kompetencí“. Podle německého výkladu veškerá suverenita zůstává u členských států. Členské státy pouze převedly některá práva a pravomoci na EU. Německý ústavní soud prý bude akceptovat pouze ta rozhodnutí ECJ, jež jsou v souladu s dohodnutým přesunem kompetencí. O tom, co kdy je a není v souladu s dohodnutým přesunem kompetencí, bude rozhodovat suverénně německý soud.
Podle serveru Eurointelligence.com jde o zatím největší výzvu evropskému právu od vzniku EU. V předbrexitové Británii soudy vždy konstatovaly, že při rozdílném výkladu mezi britskými a evropskými soudy platí vždy nadřazenost ECJ. Nespokojenost s tímto stavem byla také jedním z argumentů pro brexit.
Rozhodnutí ECJ o pravomocích Evropské centrální banky považuje soud v Karslruhe za „nemožné“ a „objektivně protiprávní“. Němečtí soudci obvinili evropské soudce z „evidentní nedbalosti“. Slovo evidentní se ve verdiktu opakuje mnohokrát. Evropský soud prý dokonce „porušil evropské smlouvy“.
Náměstek ministra spravedlnosti v Polsku už včera na základě verdiktu německého soudu vyhlásil, že členské státy znovu posílily svou pozici při výkladu evropských smluv. Lze například očekávat, že Polsko nyní nabere chuť a energii dokončit kritizovanou reformu justice.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
