Trump i Biden dávají přednost dohodě. Biden ji chce „za pomoci spojenců a diplomacie rozšířit a posílit“. A Trump vyzval v červnu Írán, aby s ním udělal „velkou dohodu“.
Logika je taková, že dohoda s Íránem je kromě možnosti otevřené války jediná udržitelná cesta, jak zajistit mír. Sem se soustředila americká politika posledních dvaceti let. S mixem cukru a biče ze strany Západu se Írán podle těchto představ nakonec jaderné zbraně vzdá.
Jenže nukleární dohoda znamená partnerství s režimem, který utlačuje své občany, šíří terorismus, proklíná sousedy a pohrdá mezinárodním právem. Západ může zpožďovat a nabourávat íránské nukleární ambice jiným způsobem.
Od poloviny června tři různé exploze poničily íránská jaderná zařízení. Poslední z nich cílil na podzemní výrobnu chemických zbraní. Jeden z útoků mířil na budovu v areálu Natanz, kde má Írán odstředivky.
MACHÁČEK: Fond oživení a tvrdý postoj Nizozemska |
Stále nelze vyloučit nehody, ale spíše to vypadá jako schválnost. Existuje několik dobrých důvodů, které naznačují, že šlo o izraelskou sabotáž. V roce 2010 provedl Izrael atentáty na íránské nukleární vědce. Předtím kooperoval s Amerikou na kybernetickém útoku, který zrychlil centrifugy tak, že se rozbily. Nedávno se izraelští špioni dostali do íránského archivu, kde se zmocnili části dokumentace jaderného programu.
Ať už je za útoky zodpovědný kdokoli, je zjevné, že poškození v Natanz samotném oslabilo íránský program. Zařízení je centrem pro výrobu pokročilejších a efektivnějších centrifug, jež umožňovala nepovedená dohoda z roku 2015.
Poškození může destabilizovat Írán jako takový. Čím víc se bude íránský režim jevit jako impotentní, čím více se ujme dojem, že izraelští agenti jsou všude, tím více íránských činitelů může zvažovat spolupráci právě s USA či Izraelem – a objem i kvalita získaných informací může narůstat.
Útoky také podkopávají legitimitu režimu mezi Íránci. Kvůli sabotážím to vypadá, že íránský režim není tak silný, schopný a vševědoucí.
…
Podle článku Wolfganga Münchaua pro Financial Times urychlí pandemie nemoci covid-19 konec analogového věku. Autor to nemyslí technologicky. Jde o spíše o sběr a využití informací.
Mobilní telefon máme už dlouho, ale teprve nyní se stává zdrojem veřejných dat a jejich inteligentního využití. Hygienici používají mobilní data ke sledování šíření infekce. Další využití spočívá v dostupnější ekonomické analýze. Data z telefonů sledují nákazu, ale mohou sledovat i spotřebu.
A tato data, získávaná okamžitě a v reálném čase, jsou lepší než používané ukazatele spotřebitelské a manažerské důvěry, spolehlivější a přesnější než různé předstihové ukazatele. Ukazatele důvěry totiž vycházejí z nekvalitních dat. Lidé a podnikatelé v průzkumech odpovídají stejně podle toho, co si v posledních týdnech přečetli v médiích.
MACHÁČEK: K optimismu a pesimismu ohledně ekonomiky |
Digitální revoluce přišla v určitých stadiích. Nejprve tu byl digitální hardware a internetové služby, později velká data kombinovaná s umělou inteligencí. Dohromady to umožňuje získávat z mobilních dat informace kvality před pár lety nepředstavitelné.
Velká data neznamenají pouze více dat, ale také spojení dat s umělou inteligencí a algoritmy. Tak jako se chaos nul a jedniček promění v jasný vizuální a ostrý obrázek či fotografii, bude totéž možné v ekonomické analýze.
Technologické společnosti ovládly instrumenty k fotografování – a stejně ovládnou ekonomická data a analýzy. Velká data poskytovaná v reálném čase přebijí ekonomické prognostiky, i když zrovna to tedy není nic těžkého.
Podobné je to třeba s měřením inflace. Proč by si lidé nemohli určit vlastní nebo rodinnou míru inflace podle vývoje cen zboží a služeb, jež sami nakupují? Podlomí se moc moderních centrálních bank, které využívají monopolu státu a inflačních předpovědí z doby analogové. Moderní centrální bankéř bude spíše datový analytik než ekonom.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
