Pokud by se krize italské ekonomiky prohloubila a Evropská centrální banka ECB či záchranný val eurozóny ESM by odmítly pomoci, začala by italská vláda využívat tyto instrumenty. A nebo – což je pravděpodobnější – kdyby Itálie nepřistoupila na podmínky pomoci od ESM, zkusila by financování skrze tyto instrumenty.
Toto téma nyní necirkuluje pouze v italském tisku, ale pochopitelně je to hit i v německých médiích, kde znovu vynořují obavy z černých pasažérů v eurozóně a strach z toho, aby Německo náhodou na někoho nedoplácelo.
Zatímco před evropskými volbami se hlavní italská politická síla, tedy Liga ministra vnitra a místopředsedy vlády Mattea Salviniho, soustředila na téma migrace, nyní je toto téma zapomenuto a vynořují se témata ekonomická. Spolu s hnutím Pěti hvězd žádá Liga 15procentní daň a minimální mzdu devět eur za hodinu, měsíční platby rodinám s nízkými příjmy a právě výše zmíněné minibots. Není jasné, jak by se to dalo zaplatit bez flagrantního porušení Paktu stability a růstu, respektive maastrichtských kritérií.
Italská vláda je ovšem poněkud zvláštní případ, protože velký vliv má pochopitelně technokratický premiér Giuseppe Conte, který tyto nápady odmítá.
Celá věc se promítá i do jednání o obsazení evropských institucí. Itálie nyní podporuje Manfreda Webera, Němce z CSU a kandidáta Evropské lidové strany EPP na post předsedy Evropské komise, jen aby zabránila tomu, aby se jiný Němec, tedy Jens Weidmann, mohl stát předsedou ECB. ECB totiž bude nejdůležitějším arbitrem v případné záchraně či pomoci Itálii - a v očích Italů se Němec rovná příliš přísný jestřáb ve věcech měnové politiky.
