MACHÁČEK: Erdogan, Stalin a Tuchačevskij |
Ano – jeden zásadní rozdíl (a bezpočet menších) tu je. Puč v Turecku opravdu proběhl, a dokonce málem uspěl, tedy kdyby se podařilo zatknout prezidenta.
Přesto se člověk nestačí divit, jak je možné, že dnes tolik lidí na Západě přebírá od Erdoğanovy propagandy jako hotovou věc, že existovala hluboká a do státní tkáně doširoka prorostlá síť gülenovských zrádců.
Tak například Sinan Ülgen, výzkumník tureckého think tanku Edam a taktéž vědecký pracovník v think tanku Carnegie Europe v Bruselu, publikoval na názorových stránkách Financial Times v úterý text, kde vyzývá Západ, aby ujistil současné turecké vedení o věrném přátelství.
Což o to, jde o hodně: Turecko je klíčový spojenec Západu v NATO, láme se tu geopolitický chléb, bojuje se o atlantické vztahy, o přízeň Turecka usiluje Rusko, roste vliv islámismu, jde o migrační krizi a dohodu EU s Tureckem a tak dále. S otevřenými ústy ale člověk doslova zírá, když vědecký pracovník bruselské instituce vyzývá USA, aby okamžitě vydaly do Turecka náboženského lídra Fethullaha Gülena. Má se snad vzdát Západ ve jménu výsostně důležité bezpečnostní vazby svých základních hodnot a principů? Ülgen uznává, že v USA je to třeba přezkoumat soudem, ale vyzývá prezidenta Obamu, aby žádost o vydání Gülena inicioval a soudy přesvědčil.
Ještě jsem nezažil, aby superseriózní a spolehlivé médium, jakým jsou Financial Times, vyzývalo na své stránce k vydání člověka z demokratické západní země do státu, který provádí brutální čistky, a to nejen v armádě (budiž, s přimhouřenýma očima šlo o armádní puč), ale i v justici, ve školství, na univerzitách, v úřadech, diplomacii a podobně, aniž byly Západu poskytnuty jakékoli důkazy krom toho, že Erdoğan o Gülenovi něco tvrdí. Kdyby ty důkazy byly, mohli je Ülgen nebo přímo Erdoğan veřejnosti alespoň naznačit.
Bývalý švédský premiér Carl Bildt napsal pro změnu pro Project Syndicate text, ve kterém vyzdvihuje důležitost Turecka, vysvětluje, proč je na historické křižovatce (není důvod nesouhlasit), uvádí, že Turecko může být mostem, který přinese modernitu do muslimského světa, leč zcela a bez důkazů přebírá turecký vládní popis existence rozsáhlé gülenovské konspirační sítě a píše, že „nikdo nemůže být čistkami překvapen, protože by si každý stát počínal stejně“. Má Bildt informace od tureckých tajných služeb? Dá se těm tajným službám věřit?
Čím si to všechno vysvětlit? Bildt je politik a rozhodl se asi, že Západu nezbývá než se z důvodů vyšších zájmů na Erdoğana usmívat. Pak jde asi také o to, že gülenovce v Turecku nemá skoro nikdo rád (podíleli se na čistkách v armádě v roce 2007), když byl ještě exulant Gülen s Erdoğanem zadobře. Turecká opozice také pokus o puč zkritizovala. Co ale lidem z opozice asi zbývá, pokud nechtějí skončit v kriminále nebo přijít o zaměstnání?
Potíž je v tom, že – abychom se vrátili k úvodní paralele – neblaze mnoho západních novinářů a diplomatů také v 30. letech věřilo Stalinovým konspiračním teoriím a vynuceným přiznáním. Byl by Gülen u moci horší než Erdoğan? Byl by Trockij horší než Stalin? Nevíme, jsou to spekulace. Na Západě se přebírají běžně také informace tureckých médií. Co ale mohou turecká média psát? Jaká je cenzura a autocenzura? Co asi mohou říkat turecké „think tanky“, pokud ještě existují?
Variant toho, jak to bylo s pučem ve skutečnosti , je spousta. Od toho, že Gülen nic nevěděl, až po to, že by se mu puč hodil. Naše minulost života v komunistické diktatuře nás ale vybavila citlivostí vůči konspiraci a diktátorské propagandě. Tomu, co Erdoğan předkládá, se zkrátka nedá věřit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
