1. Zaprvé musíme vzít v úvahu roli médií. Média milují dramata, média potřebují možnost konfliktu a média potřebují hrozbu dramatických konsekvencí, pokud se něco stane, nebo naopak nestane, jak by snad bylo žádoucí. Pokud se neděje zrovna něco zajímavějšího, krachem jednání se v médiích do poslední chvíle hrozit bude.
2. EU sama o sobě dramata miluje i bez médií či brexitu. Pokud se jedná o čemkoli důležitém (pomoc Řecku, rozpočet, záchranný balíček), dohoda premiérů přichází vždy v hluboké noci, pozdě k ránu nebo až druhý den dopoledne, poté, co tzv. evropští lídři nezamhouřili oko. Je to svým způsobem přirozené, protože EU nemá silnou centrální vládu a smiřuje spoustu rozdílných zájmů. Tato fáze přijde asi i tentokrát – až bude Evropská rada sjednanou dohodu schvalovat. Pokud tedy k dohodě dojde. Evropská rada bude muset pochopitelně schvalovat, cokoli se dojedná.
3. Nedělejme si iluze o tom, že účastníkům jednání jde o výhradně dlouhodobý prospěch vlastní země. Vezmeme-li si Boris Johnsona, politicky mu momentálně jde o to, aby případná dohoda nebyla vykládána v médiích, v jeho rodné konzervativní straně i mezi voliči jako jeho prohra nebo ponížení. Naopak, on se potřebuje prodávat jako vítěz dohody, v horším případě jako někdo, kdo hrdě přistoupil na dobrý kompromis.
Pokud se vyjednavači EU skutečně chtějí dohodnout, měli by si dát pozor, aby Johnsona nedostali do situace, kdy by snad měl přistoupit na to, že prohrál či byl nějak ponížen. To se může stát, pokud EU bude stupňovat své požadavky.
4. V celé věci obě strany hrají spoustu diplomatických her a provokací. Evropští diplomaté tajně brífují britské novináře – a britští zase ty evropské. Britský deník Guardian například dnes ráno napsal, že bylo dosaženo dohody o rybolovu. Britská vláda to popírá. Zdrojem zpráva jsou patrně vyjednavači Bruselu, respektive EU. Účelem podobných úniků je rozzlobit druhou stranu, jitřit emoce.
5. Musíme si být vědomi, že různé velké evropské země mají různé zájmy. Vypadá to, že Francie by asi dala přednost tomu, že k dohodě nedojde – s tím, že nějaké komplexní a strategické dohody bude dosaženo později, až si všichni vyzkoušejí, jak „báječný“ je život bez dohody. Francie si myslí, že taková budoucí dohoda bude lepší pro Francii i EU než nějaká uspěchaná neuspokojivá dohoda, jíž má být dosaženo letos. Většinový názor v Evropě to ale není. Německo, které má s Británií velký obchodní přebytek, si dohodu přeje. Dodejme, že české zájmy se v tomto případě de facto kryjí s těmi německými.
6. Leckdo si možná představuje, že když dojde k dohodě, nebudou kontroly a fronty kamionů na hranicích. To je omyl. Kontroly budou i s dohodou, celnice budou, gigantická záchytná parkoviště budou, pracovní místa v celní správě přibudou. S dohodou bude kontrolní procedura pouze kratší a jednodušší.
7. Zvolení Joea Bidena americkým prezidentem má vliv na podobu brexitu. Boris Johnson ztratil v USA spojence, který sliboval skvělou novou obchodní dohodu USA s Británií. Biden bude velmi sledovat také zájmy Irska. Na druhou stranu, nadstandardní vztahy USA s Británií budou jistě pokračovat.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
