Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Jak sochy obživly. A o statuofobii a statuofilii

Názory

  13:35
John Lloyd na Reuters má hezký sloupek o tom, jak sochy obživly a žijí. Většina Američanů podle průzkumů nesouhlasí s tím, jak prezident Donald Trump hájí konfederační sochy a monumenty a jak nedostatečně odsoudil „bílé nadřazence“.

Trump během tiskové konference mluvil i o neonacistech v Charlottesvillu foto: Reuters

Republikánští politici kritizují Trumpa explicitně, generálové implicitně. Trump musel kvůli protestním odchodům byznysmenů rozpustit dva poradní sbory. Článek Johna Lloyda čtěte zde.

Starostové v Dallasu, Lexingtonu a Jacksonvillu vyhlásili odstranění všech konfederačních soch. Starostka Baltimoru nařídila odstranění konfederačních soch v noci, protože je to prý „v nejlepším zájmu města“. V Durhamu, v Severní Karolíně, protestující strhli sochu vojáka konfederace. Autority ve státě Maryland odstranily sochu ústavního soudce z 19. století, který se zastával otroctví.

Amerika se podle Lloyda zařazuje ke globálnímu trendu. Sochy jsou sice z bronzu či mramoru, ale často jsou předmětem kontroverzí, výzev, hořkosti a výčitek spojených s kolektivní pamětí.

Některé sochy jsou strhávány v horku chvíle, při pádu nenáviděného režimu, jako třeba socha Saddáma Husajna v Bagdádu v roce 2003 nebo socha zakladatele KGB Felixe Džeržinského. Jiné sochy jsou předmětem déle trvajících tahanic a kontroverzí.

V Jižní Africe byla odstraněna socha Cecila Johna Rhodese z kampusu univerzity v Kapském Městě, v anglickém Oxfordu – jeho alma mater – jeho socha stále stojí.

V Německu byla nacistická ikonografie odstraněna okupační vyhláškou z května roku 1946. Každý existující monument, socha, památník, jméno ulice a podobně evokující nacismus musely být odstraněny do ledna 1947. Ne tak v Itálii. Ta si památníky, architekturu, fresky, mozaiky a obrazy evokující fašismus často s odkazem na antiku ponechala.

V Mussoliniho rodišti, v malém městě jménem Predappio, lemují ulici obchůdky prodávající fašistické memorabilie. Podzemní hrobka s ornáty hostí diktátorovy ostatky. Ve městě vznikne muzeum, které bude bránit fakta proti mýtům apod.

V Gori, rodném městě Josifa Stalina, najdeme v muzeu jeho sochu, v Šao-šanu, rodném městě Mao Ce-tunga, se stále nachází jeho zlatá socha – jen v ceně materiálu za 20 milionů dolarů.

Bývalý primátor Londýna Ken Livingstone navrhl odstranění soch generálů Havelocka a Napiera z trafalgarského pomníku s tím, že „nikdo už neví, kdo to je“ (Havelock potlačil povstání v Indii, Napier v Pákistánu). Oba tam nakonec zůstali.

Argument pro sochy je, že ti, kdo je uctívají, mohou získat sílu a sebedůvěru z identifikace s nimi. Protiargumentem je, že rozbíjením soch ztrácíme schopnost porozumět vlastní historii.

John Lloyd nabízí jako kompromis technologie. Mobilní aplikace, které se aktivují v blízkosti soch a nabídnou výklad, který vysvětlí, proč si lidé osob zhmotněných pomníkem dříve vážili a proč už je tomu dnes jinak.

Amerika, zdá se, propadá svého druhu kolektivní statuofobii. Dodejme pro pobavení, že existuje také opak – statuofilie, tedy sexuální deviace či fetišismus. Statuofil či statuofilka propadají vzrušení v přítomnosti sochy. V 80. letech jsem popsané případy statuofilie četl v jakýchsi medicínských skriptech. Například ze Slezského muzea v Opavě se ztratila dřevěná soška Maryčky Magdonové. Po několika týdnech přišla poštou zpátky, zabalená v úhledném balíku a nepoškozená. Pachatel se v přiloženém dopise omlouval, že se zamiloval a musel si užít. S díky ji vrací.

Druhý případ. Hlídka SNB kráčející Holečkovou ulicí v Praze 5 zaslechla v noci podivné vrzání doprovázené hudbou. Před letohrádkem Kinských si všimla mladíka, jak se objímá na podstavci se sochou „Čtrnáctileté“. K tomu si pouštěl hudbu z přineseného kazetového magnetofonu. Pachatel byl SNB zatčen a převezen na psychiatrii.

Ale zpět na vážnější notu. Nejvíc znepokojivé mi připadá, že Amerika – jedna z kolébek demokracie a liberálního konstitucionalismu – projevuje v této věci v takové míře kolektivní hysterii, infantilitu a nedospělost.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!