Nejvíc pesimistický scénář německých vládních ekonomických poradců počítá pro Německo s 10procentním propadem HDP ve druhém čtvrtletí, za celý rok to má být minus 5,9. Hned v roce 2021 čekají němečtí vládní poradci stejně silné oživení. Základní scénář poradců ale počítá s celoročním propadem v Německu pouze ve výši 2,8 procenta.
S relativně optimistickými odhady pro Německo souvisí i zatím uměřená podpora tamější vlády pro ekonomiku. Gavyn Davies ve Financial Times ukazuje, že fiskální reakce a pomoc v Británii, USA a Japonsku je daleko masivnější než v případě států eurozóny. V rámci Evropy je pak fiskální stimul Německa výraznější než například v případě Itálie. Italská pomoc je malá, protože země nemá prakticky žádné rozpočtové rezervy a bude se muset spoléhat na přímou pomoc ECB ve věci nákupu dluhopisů.
Die Welt argumentuje, že příliš pesimistické scénáře pro ekonomiku mohou způsobit, že vlády uvolní restrikce dříve, než by měly. Excesivní optimismus ve věci ekonomického výhledu ale ubírá na naléhavosti ve věci generóznosti vládních opatření. Daviesovo srovnání ovšem kalkuluje pouze s nově schválenou fiskální pomocí (daňové úlevy, pomoc firmám apod.) a nepočítá s efektem automatických stabilizátorů, které jsou v Evropě nesrovnatelně silnější než v USA.
Davies se také vyjadřuje k obavám z inflace, kterou by mohly stimuly vyvolat. Pode něj návrat vysoké inflace po krizi nehrozí. Krize přišla v okamžiku, kdy inflační očekávání byla vesměs dobře ukotvena. Radikální pokles cen ropy a energií bude působit protiinflačně. A stimul bude kratší než po finanční krizi. Krize způsobená pandemií by se měla přehnat rychleji.
…
MACHÁČEK: Čas radikální nejistoty |
I tak máme co do činění s propady, které vyžadují myšlení a přístupy, jež jsou tzv. out of the box. Jednou z možností jsou „vrtulníkové peníze“, tedy možnost, že by centrální banka rozdala každému občanovi určitý obnos, v našem případě – vystřelíme od boku – třeba 50 000 korun. Zabránilo by se dramatickému propadu poptávky a případné deflační spirále. Mohlo by to být jednoduché a nebyrokratické. Zajímavé ale je, že tento poměrně starý teoretický koncept nebyl vlastně nikdy v žádné zemi v praxi využit, a to ani během minulé finanční krize po roce 2008. Možná hrozí, že politika a byrokracie by si rozebrala a zkomplikovala i tento na papíře jednoduchý a přímý nástroj. Jakmile se bude diskutovat o tom, jestli to mají být peníze, nebo šeky na nákup zboží, na jaké zboží (české výroby?) či zda to mají dostat i bohatí apod., celé se to rozpadne. To je také otázka do Debaty JM s ekonomy na serveru Česká pozice a v Lidových novinách pro tento týden.
…
U nás doma právě probíhá diskuse o tom, zda se mají změnou zákona a administrativně odložit splátky úvěrů u bank na půl roku a zda se má během této doby snížit úrok na „symbolickou“ úroveň. Vládě to navrhl guvernér ČNB Jiří Rusnok s tím, že k tomu bude třeba změna zákona.
Bankám se to nelíbí, chtějí samy poskytovat klientům odklad o tři až šest měsíců, stačí prý čestné prohlášení klienta, údajně to administrativně zvládnou. V případě zastropování úroků ale velké banky naznačují, že by se mohly se státem soudit.
MACHÁČEK: Ekonomika jističů a pojistek – a máte někdo něco optimistického? |
Kritika státem nařízeného půlročního moratoria na splátky úvěrů ze strany bank se Monitoru JM jeví jako taktika. Pokud zde banky nakonec státu ustoupí, patrně se nakonec ubrání zmražení úroků ze strany státu, což jim vadí víc. Kdyby uvítaly odložení splátek, neměly by pak kam ustupovat.
Faktem je, že stát nemůže vyhlásit bankám válku. Bude potřebovat, aby pomohly administrovat žádosti o úvěry skrze záruční a rozvojovou banku, bude potřebovat, aby si kupovaly státní dluhopisy, bude s nimi možná muset řešit situaci klíčových podniků. Na druhou stranu tvrzení bank, že samy pohodlně zvládnou řešit statisíce individuálních žádostí o odklad splátek úvěrů, se mi nezdá snadno uvěřitelné.
Otázka také je, na co všechno je v této zemi třeba změna zákona. Nemůže opravdu ČNB některé věci řešit sama v rámci měnové a regulatorní politiky, zvláště pokud je sama navrhuje?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
