Republikán nařkl Bidenovu vládu z mrhání penězi a rozdělování země. ‚Jsou to socialistické sny,‘ řekl |
Zároveň stanovil, že Amerika nebude oponovat již existujícím evropským koloniím a nebude se vměšovat do vnitřních záležitostí evropských států. Monroeova doktrína byla vcelku utopena uvnitř projevu prezidenta.
Od té doby historici hledají doktríny dalších amerických prezidentů. Vzpomněl si na to Walter Russell Mead v komentáři pro americký deník The Wall Street Journal. Jaká je Bidenova doktrína? Po virtuálním klimatickém summitu světových lídrů se začíná cosi rýsovat. Bidenova doktrína ale americkou zahraniční politiku vyjasní a zkomplikuje zároveň.
Mead chápe Bidenovu doktrínu tak, že geopolitická konkurence nesmí být hlavním hybatelem světové historie. Konkurenční boj s Čínou je reálný a musí být energicky prosazován, ale základní cíl je vytvořit na hodnotách založený světový pořádek. Ten bude řešit problémy lidstva organizovanou a kolegiální cestou.
Někteří bidenovci argumentují tím, že to je vlastně realismus. V dobách studené války to byl také vlastní zájem – nikoli zasněný idealismus –, co vedlo americké a ruské lídry k tomu, že nakonec nezmáčkli jaderný knoflík. Stejně tak bylo v zájmu obou stran limitovat nukleární rivalitu skrze kontrolu zbrojení.
Problémy 21. století – klimatická změna, pandemie, finanční regulace a kybernetická bezpečnost –, na to jednotlivé vlády nestačí. Světoví lídři musí pracovat spolu, ať se jim to líbí, nebo ne. A taková kooperace limituje geopolitickou konkurenci. Díky hrozbě jaderné destrukce zůstala studená válka pouze studená. Dnes zase boj s klimatickou změnou či pandemií musí být nadřazen rivalitě mezi státy.
Amerika se musí neustále bránit ruským a čínským pokusům podminovat její strategickou pozici, ale zároveň musí Washington usilovat o řešení společných výzev.
Jeden summit ale světový pořádek nedělá a nedávné příklady s Tureckem a Indií naznačují problémy. Biden deklaroval, že turecký masakr Arménů za první světové války byl genocidou, což znamená zhoršení americko-tureckých vztahů. Ale vzkaz byl jasný: USA berou vážně standardy lidských práv a budou riskovat hádku se spojencem.
Příklad Indie je méně inspirativní. Amerika nejprve odmítla pomoc Indii s vakcínami. V neděli americký ministr zahraničí Blinken otočil a slíbil Indii klíčové suroviny. V Indii ale stejně vládne podezření, že původní odmítnutí solidarity bylo trestem za hinduistický nacionalismus. Ve skutečnosti šlo asi spíše o byrokracii, ale rýsuje se tu problém. USA si myslí, že jediný efektivní světový pořádek musí být liberální či progresivní, ale co když to není pravda?
Může Západ nastolovat globální pořádek na hodnotách, které jsou diktátorům cizí? Pokud je globální pořádek jediným řešením existenciálních problémů lidstva a planety, pak musí být pořádek bez přívlastků nadřazen demokratickým hodnotám a lidským právům. Joe Biden odsoudil genocidu z roku 1915, bude ale tolerovat genocidu Ujgurů výměnou za záchranu planety?
Mezinárodní provázanost a vzájemná závislost nějaký pořádek a spolupráci vyžaduje, jestli to ale bude pořádek liberální, to záleží na geopolitice. Oslabující Amerika (a oslabující Evropa a Japonsko) umožní silnější neliberální vliv Číny, Ruska a dalších na design a fungování mezinárodních institucí. Bude-li ale Západ silnější a úspěšnější, bude mít také větší vliv na mezinárodní pořádek a může ho budovat v souladu se svými hodnotami. Geopolitika bude obtížnější a důležitější zároveň.
Tolik Mead. Dodejme, že mít dvě priority najednou je logický nesmysl. Buď je důležitější klima a podle toho to bude na světě vypadat, nebo jsou důležitější demokratické hodnoty.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
