Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Jaké bude Německo po Merkelové

Názory

  12:16
PRAHA - Německá kancléřka Angela Merkelová prožívala minulý týden těžké chvíle. Političtí rebelové z její vlastní frakce sesadili jejího nejbližšího spojence Volkera Kaudera z postu předsedy poslaneckého klubu CDU/CSU v Bundestagu.

Německá kancléřka Angela Merkelová. foto: Reuters

Leckdo už zase sepisuje kancléřčiny politické nekrology, což se ale v posledních letech dělo vícekrát. V roce 2015 – když otevřela hranice syrským uprchlíkům. Před rokem, po volbách 2017, kdy CDU/CSU vyhrála, ale oslabila. A pak znova o pár měsíců později, když se jí nepodařilo dojednat koalici se Zelenými a liberály.

Německá kancléřka nemá v Česku zrovna skvělou pověst a leckdo u nás se na její konec těší. I když její pád možná ještě potrvá, měli bychom si skutečně začít klást otázku, jak bude vypadat Německo po Merkelové. Leckdo říká, že se nám po kancléřce, relativně vlídné k sousedům i k Evropské unii, bude ještě stýskat. S tím přichází varování: Co když po Merkelové přijde někdo, kdo po vzoru amerického prezidenta Donalda Trumpa bude říkat „Germany first!“, tedy „Německo na prvním místě!“?

Z relativně krátkodobého pohledu jsou tu samozřejmě dvě varianty. Až přestane stačit velká koalice CDU/CSU a SPD, zbude ještě možnost přibrat do středové koalice další strany dnešního německého mainstreamu, tedy FDP a Zelené. V tomto ohledu žádné velké, revoluční změny hned tak nepřijdou.

Druhá varianta je, že se to časem přeci jen rozlomí a do budoucí pravicové koalice vstoupí Alternativa pro Německo, doufejme jen, že jako juniorní partner. Anebo do levicové koalice se sociálními demokraty a Zelenými vstoupí krajní levice, tedy strana, která si opravdu říká Levice či Die Linke. Opět doufejme, že jako juniorní partner.

Troufám si ale tvrdit, že ani tento relativně radikální vývoj, který se může odehrát třeba do šesti až deseti let, nedokáže změnit konstanty německé politiky. Když už jsme u politiky „Germany first!“, tedy „Německo na prvním místě!“, tak tu dělá Německo vlastně odjakživa, pouze byla v poslední době oděna do verbálně proevropského kabátu.

Konstantou německé politiky například byla, je a bude tvrdost vůči dlužníkům. Je to sice absurdní, protože zrovna Německu byly za posledních sto padesát let odpuštěny dluhy vícekrát, ale je to tak. Řecko musí tvrdě splácet, jakkoli se to maskuje jako pomoc, či dokonce záchrana. Podobnou tvrdost může v budoucnu, přesněji už brzy, očekávat Itálie.

Podobně se nezmění ani německý pacifismus. Německo sice počítá s americkým obranným deštníkem, ale neshody s USA v tomto ohledu požene až na samu hranu možného.

Německý automobilový průmysl bude vždy tvrdě prosazovat svoje zájmy, nedopustí třeba, aby se naplno rozběhla obchodní válka s USA, dotlačí Berlín i Brusel ke kompromisu. Stačí se podívat na Kanadu či Japonsko. Všichni chtějí uhrát s Trumpem kompromis.

Vítání uprchlíků sice opadne a návratová politika se zrychlí, Němci jsou ale dnes tak převychováni, že se ve svůj opak (tedy vyhánění uprchlíků) nepromění. Soucit s uprchlíky sice poněkud kontrastuje s tvrdostí vůči dlužníkům, ale určitě se hned tak nevypaří. Kontrola možných radikálů bude probíhat skrze jejich digitální a elektronickou stopu.

Představa, že by Německo začalo zase budovat jaderné reaktory a bourat větrníky, je rovněž lichá.

Německo vždy bude chtít mít dobré vztahy s Ruskem. Němci jsou přesvědčeni, že pokud Rusko nenapadnou oni sami, Rusko se nikdy v historii do Německa necpalo. Rusko-německý plynovod Nord Stream 2 se dostaví a bourat se v budoucnu také nebude.

Německo bylo, je a bude exportně orientovanou průmyslovou zemí, a nebude se tedy uzavírat světu.

Země V4 jsou již rok v součtu největším exportním trhem Německa. Proudí k nám sice z Bruselu a z Německa dotace, ale proud dividend, který teče zpět, je mnohem silnější. Jsme prostě do značné míry sférou německého vlivu a není důvod, proč by si Německo mělo přát, abychom byli sférou třeba ruského nebo čínského vlivu.

Ve vztahu k Británii bude Německo balancovat mezi potřebou tam vyvážet a zachovat přebytky – a politickou potřebou, aby se brexit nestal úspěšným a následováníhodným příkladem. A co je v dnešním multikulti Německu vlastně to „němectví“, když už se samozřejmě nesmí říkat, že je to krev a půda? Chtít být nejlepší: nejlepší auta, nejlepší fotbal, nejlepší vztah k životnímu prostředí, nejlepší konkluze apod. Tohle všechno bude pokračovat s Merkelovou i bez Merkelové.

Kratší verze textu přečtena v pondělí v Českém rozhlase Plus.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.