Když to zjednodušíme, tak to, že se Rusko v podobě Sovětského svazu dostalo až k nám, souvisí výhradně s tím, že se Německo nejprve vypravilo až k Uralu. A pak také s ideologií komunistické internacionály, která chtěla ovládnout svět. Pokud tedy Německo nezačne Rusy opět plašit bosou nohou, jsme tu vcelku z obliga. Nejsme blízké pohraničí Ruska, nejsme pravoslavná kultura a nejsme ruští bratři Srbové a podobně.
Jsme součástí EU, NATO a Západu a otázku, jaké chceme my, Češi, Rusko, bychom si tedy měli klást jako sebevědomá součást Západu. Takže jaké chce Západ Rusko a proč? Ví se to? Je to promyšleno a prodiskutováno? Troufám si tvrdit, že moc ne.
Samozřejmě se tu nabízí maximalistická a idealistická představa: chceme Rusko demokratické, s vládou práva, kvetoucí občanskou společností a svobodnými médii, Rusko neagresivní, mírumilovné a znající své hranice.
Pak je tu minimalistická představa: ať je Rusko, jaké chce, hlavně ať není agresivní, nebezpečné a expanzivní. Ať je Rusko alespoň takové, aby s ním šel dělat byznys.
Ve skutečnosti všechno souvisí se vším, nebo alespoň leccos s lecčím. Pokud Rusko bude do budoucna chtít být něčím víc než benzinovou a plynovou pumpou, potřebuje byznys se světem a Evropou a potřebuje investice. Jenže kdo se v Rusku znelíbí, ten o byznys a investice většinou přijde. A to zase souvisí s demokracií a vládou práva.
Máme chtít Rusko méně nacionalistické? To se asi hned tak nepovede. Vždyť i opoziční lídr Alexej Navalnyj je spojován s nacionalistickými skupinami a souhlasí s anexí Krymu. Vladimiru Putinovi vyčítá korupci a nastolení mafiánského systému.
S demokracií je v Rusku potíž. Lidé si ji spojují s 90. léty – s úpadkem, nepořádkem, korupcí, mocí oligarchů. Teď mají sice korupci také, ale spojenou s přísným mafiánským režimem. Otázka, jak vrátit Rusům důvěru v demokracii, je jedna z nejtěžších.
MACHÁČEK: Pozor na Suwalský koridor |
Jsme každopádně vázání – a to včetně Ruska – také mezinárodním právem. A jsme samozřejmě vlastně povinni žádat dodržování lidských práv v Rusku. Jen to můžeme dělat poněkud vlažně a opatrně – jako se to, dejme tomu, dělo za amerického prezidenta Jimmyho Cartera vůči SSSR, anebo ostřeji jako za amerického prezidenta Ronalda Reagana.
Tato paralela ale říká: nečekejme výsledky, ty mohou přijít až za desítky let. Dělejme to prostě proto, že to považujeme za správné.
S tím souvisí také myšlenka Rusko, podobně jako Sovětský svaz v 80. letech takzvaně uzbrojit. Jenže současné Rusko zdaleka ekonomicky nezaostává za Západem tolik jako Sovětský svaz.
Ještě jedna věc: s tím, jak se na Západě ujímá pokrokářství spojené s kulturou rušení a zakazování, politickou korektností, genderismem, vypjatým antirasismem, multikulturalismem, podporou LGBTQ+ a podobně, tím bude narůstat počet lidí, kterým se bude konzervativní Rusko bohužel jevit jako ostrov normality. A Putin na to dost sází.
S tím souvisí i obavy z nárůstu vlivu islámu a islamizace v některých evropských zemích. Rusko se v této souvislosti leckomu může zdát jako přirozený spojenec.
A nakonec – v americkém zahraničněpolitickém establishmentu existuje silný a legitimní názorový proud, který říká, že Západ musí mít do budoucna Rusko na své straně v rámci zostřující se konfrontace s Čínou. U kormidla tento proud není, ale vliv má, a co není, může klidně být. Takže otázek a výzev je skoro bezpočet.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus
…
MACHÁČEK: Mýtus o zmenšování státu |
Podle agentury Ilsa a průzkumu pro časopis Bild podpora pro CDU/CSU v Německu setrvale klesá. Na serveru Eurointelligence.com konstatují, že průzkum je pro alianci stran nejhorší v historii. Nejde jen o to, že lidé nejsou nadšeni z Armina Lascheta, nového předsedy CDU a kandidáta na kancléře. Projevuje se též frustrace z restrikcí a lockdownu.
V době voleb zůstane Laschet tam, kde je, ale bude už po restrikcích a kolektivní imunity bude dosaženo. CDU se před volbami spoléhá vlastně výhradně na návrat nějakého stupně normality. Vliv toho, že si lidé oddechnou, nelze jistě podceňovat.
Laschet vyslal včera vstřícný signál k FDP, deklaroval tuto stranu jako nejpřirozenějšího koaličního partnera. Samozřejmě že není žádná šance, že by CDU/CSU vládla s FDP sama. Může se ale o FDP rozšířit velká koalice CDU/CSU s SPD.
Znamenalo by to další čtyři roky v podstatě udržovací vlády. Pokud se nepodaří sestavit koalici Zelených s CDU/CSU, je to takový vcelku realistický plán B, který lze uskutečnit, i když Zelení vyhrají volby. V Německu se nyní nabízí pět možných povolebních koalic. Čtyři se Zelenými, tři s CDU/CSU.
Na tomtéž serveru si všímají i německé diskuse o tom, že by se restrikce uvolnily pro očkované. Minimálně do června ale žádná privilegia pro očkované nebudou, rozhodlo se na summitu Angely Merkelové s předsedy vlád jednotlivých spolkových zemí.
Důvod je jednoduchý: privilegia nelze nijak zajistit, muselo by se jednat o diskriminaci na základě věku. Výroba očkovacích certifikátů není připravena ani zajištěna.
Server tvrdí, že v Německu se už moc nemluví o pandemii jako takové, ale hlavním tématem jsou lockdown, restrikce a lidská práva a svobody.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
