Vysloveně tragicky to působilo, když Miloš Zeman prohlásil, že americký velvyslanec v České republice Andrew Schapiro „má dveře na Hrad zavřené“. A vzpomeňme též, že ještě pár dní předtím jsme se leckdo, skepticky vůči průzkumům veřejného mínění, obávali, že české obyvatelstvo bude snad masově protestovat proti průjezdu spojeneckého amerického konvoje.
Teď to vypadá, že jsme se málem dostali do opačného extrému. Náhle se zdá, že je u nás všechno prostě v nejlepším pořádku. Zeman pojede do Moskvy, ale na přehlídku nepůjde, což je podobné jako plán německé kancléřky Angely Merkelové, která do Moskvy dorazí až o den později.
Jeho cesta má své odůvodnění, protože jedině v případě České republiky lze v rámci Evropy mluvit o tom, že ji Sovětský svaz osvobodil.
Zemanův zahraničněpolitický poradce Hynek Kmoníček se pokusil zahladit spor mezi Hradem a americkou ambasádou vyjádřením, že prezident vlastně zrušil pouze jednu jedinou schůzku s americkým velvyslancem. Vicepremiér Andrej Babiš je právě v USA, kde se mu dostalo slušného přijetí, a také jako ministr například potvrdil, že ČR začne pracovat na plnění zbrojních závazků v rámci NATO.
Hlavně ale spousta lidí pomohla zachránit image České republiky tím, že připravili americkému konvoji slušné přivítání. Potvrdily se také průzkumy, podíl příznivců Západu a Východu se v české společnosti od roku 1989 nijak zvlášť nemění. A příznivci Západu jsou v jasné převaze.
O změně nikdo informovat nebude
Jenže vyhráno zdaleka není a vůbec nejhorší by bylo v tomto ohledu propadnout letargii. Za prvé se ve většině klíčových západních médií včetně listů, jako je NYT, objevila zpráva o Zemanově roztržce s velvyslancem a o tom, že Zeman pojede do Moskvy na přehlídku. To, že se situace změnila, o tom už nikdo informovat nebude, protože novináře, jak známo, zajímají jenom špatné zprávy a tak důležití holt nejsme, aby je zajímaly i ty dobré. To je problém menších zemí, o kterých se ve světě píše málo. Reputaci si mohou pokazit závratně rychle, ale obnovit ji je běh na dlouhou trať, pokud se to vůbec může podařit. Tolik z hlediska image.
Zeman sice na přehlídku nepůjde, ale nikdo nevíme, co bude v Rusku říkat a co bude říkat ruským médiím. Jen se můžeme vsadit, že si bude říkat, co chce, a že ho vláda ani neusměrnila, ani k ničemu jasně nezavázala či nevyzvala.
Nová zahraničněpolitická koncepce státu vůbec neotevírá otázku, jak zkoordinovat prezidenta s vládou, což je náš vůbec nejviditelnější problém.
V Americe naše osvobození tolik nevzrušuje
To, jestli Rudá armáda v roce 1945 Československo osvobodila, nebo ne a v čem se to liší třeba od Polska, je sice důležité, či dokonce klíčové pro naši vlastní identitu, ale na Západě, a už vůbec ne v docela vzdálené Americe, to skoro nikoho moc nevzrušuje a nezajímá; zato všichni vědí, že koketovat dnes s Moskvou a Putinem je dosti divné, neslušné a nevhodné, ať už to bylo před 70 lety s naším osvobozením jakkoli. V médiích se bohužel dočetli, že tam český prezident jede slavit, a to, že nakonec svou návštěvu přece jen nějak limitoval, se dozvědělo domácí české publikum a naštěstí ještě diplomaté, kteří to mají na starosti sledovat. Z hlediska nápravy image je to málo.
ČSSD zůstává z hlediska názoru na Rusko a ukrajinský konflikt stále nečitelná, nejasná, lavírující a vnitřně rozpolcená.
Krystalizace názoru hnutí ANO je sice nadějná, ale nevíme, jak je to pevné a jak je to zakořeněno. A boj o to, jestli jsme jasně orientováni na Západ, či nikoli, je stejně boj permanentní. V politické kultuře, v kultuře vůbec, v oblasti hodnot a ochotě je bránit.
Autor je předsedou správní rady IPPS (Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011).
