Stejně tak Juncker nikomu „neporučil“, že má přijmout euro. O České republice vůbec nemluvil, pouze připomněl, že euro není měnou eurozóny, ale měnou EU a že výjimku z povinnosti vstoupit má jenom Dánsko, což je koneckonců fakt.
Na serveru Eurointelligence.com oslavují Junckerův projev jako historický a vizionářský a oceňují jeho snahu udržet EU jako jednotnou entitu. Juncker není příznivcem toho, aby členské státy eurozóny posilovaly svoji další integraci dalšími mezivládními dohodami mimo rámec EU. Juncker chce vše ponechat v rámci EU nebo to do něj dostat zpátky. Tak například záchranný val ESM se bude transformovat v Evropský měnový fond (EMF), ale ten má být podle Junckera ukotven ve strukturách EU.
Eurozóna pro všechny zaručí podle Eurointelligence.com jistou nerozbitnost EU. Kdyby se v budoucnu dostal k moci nějaký autoritář a nacionalista, který chce z EU odejít, musel by odejít z EU i z eurozóny najednou, což je nezvládnutelné, možná až – řekněme – sebevražedné.
MACHÁČEK: Jak se (ne)může eurozóna měnit a reformovat |
Ministr financí eurozóny bude komisař nebo viceprezident EK, eurozóna nebude mít vlastní rozpočet, má mít jen svůj řádek v rozpočtu EU. Juncker nechce žádné tyto funkce postavit mezivládně, nechce přihlížet výstavbě nového klubu vedle klubu současného.
Slabinou podle Eurointelligence.com je, že z hlediska makroekonomických nerovnováh v eurozóně Junckerův návrh nic zásadního, tedy ani žádný lék na největší bolesti eurozóny, neobsahuje.
Juncker navrhl zřízení „convergence facility“, tedy řekněme konvergenčního instrumentu, který jednotlivým státům, které v eurozóně nejsou, do eurozóny pomůže. To se ale zřejmě týká jakési finanční podpory pro ty, kteří nemají šanci vbrzku plnit maastrichtská kritéria. Nejde však o Českou republiku, Polsko ani Maďarsko, spíše si člověk dovede představit, že tato asistence by náležela Rumunsku, Bulharsku či Chorvatsku.
Český volič by uvítal oslazení něčím jiným. Například příslibem, že nebude platit řecké dluhy a sanaci italských bank, ale bude se podílet pouze na řešení budoucích problémů, které případně v eurozóně vzniknou až po našem vstupu. Půjde to? Nepůjde to? Nevíme.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
