Třeba ve věci pandemie mají ale vědci různé názory. Signatáři tzv. velké Barringtonské deklarace (profesoři a profesorky ze Stanfordu, Harvardu a Oxfordu) říkají něco úplně jiného, než je převládající mainstream. Deklarace praví, že se má mladá populace promořovat a naopak zranitelní se mají maximálně chránit. Podobným názorem se na jaře inspirovalo Švédsko a britská vláda do doby, než po vlastní zkušenosti s nemocí premiér Boris Johnson otočil.
Deklarace není o nic méně vědecká než přístup, který nakonec zvolila většina vlád v západním světě. Pouze není vyzkoušená. Kdo má pravdu, nevíme, protože pandemie neskončila.
Asi se to ale nedozvíme, ani až pandemie skončí, protože pravda se bude poměřovat různými parametry a leckdo bude brát v úvahu nárůst psychických chorob u mládeže, počet sebevražd, poškození ekonomiky, nezaměstnanost, stav veřejných financí a tisíce dalších věcí. A navíc. Vzpomeňme si, jak 1300 amerických epidemiologů podepsalo v srpnu dopis, v němž napsali, že demonstrace na podporu Black Lives Matter neškodí veřejnému zdraví.
Nepěkné bylo, když Trumpovi příznivci na mítincích skandovali, že má prezident odvolat doktora Anthonyho Fauciho, tedy vrchního amerického epidemiologa, a Trump pravil: Počkejte jen chvilku po volbách. Fauci je bezpochyby sympatický a důvěryhodný muž, ale že během roku několikrát úplně změnil názor a přemýšlel nahlas, je prostě fakt.
To samé ale platí v našem případě pro Romana Prymulu (exministr za ANO). Na jaře také uvažoval nahlas. Připustil, že se musíme promořit, pak to odvolal, uvažoval o tom, že hranice by mohly zůstat zavřené několik let, a podobně. V ekonomii a makroekonomii existují naprosto různé vědecké školy s často protichůdnými názory třeba na rozpočtové schodky, dluhy, inflaci a měnovou politiku. Totéž v politologii, sociologii či právní vědě.
Abychom si vzali superaktuální příklad – dva soudci, respektive jeden soudce a jedna soudkyně, amerického federálního Nejvyššího soudu už vyjádřili neformálně úplně protichůdný názor na to, zda je možné započítávat volební hlasy doručené po volebním dni.
Jedná se přitom o nejlepší právnické mozky své generace a velice důvěryhodné osobnosti.
Názorový a ideový střet je či by měl být ve vědě chápán nejen jako normální, ale dokonce prospěšný. Nepozná se nakonec kvalita vědy také podle živého názorového diskurzu? Podle existence plodné polemiky uvnitř každého konkrétního vědeckého oboru? Nebo podle toho, zda jsou disidenti v rámci vědního oboru vítáni, nebo ostrakizováni?
Když nějaký vědní obor místo živého diskurzu připomíná spíše nerozbornou a uvědomělou národní frontu, je to i pouhému laikovi prostě poněkud podezřelé. Z tohoto pohledu lze jistě „pozvednout obočí“ nad dnešní klimatologií a nejen její bratření se s jistou švédskou dorostenkou. Tady se lze důvodně obávat, že různé pohledy na věc klimatologie novému americkému prezidentovi nabízet nebude. Až bude naslouchat, neuslyší živé bublání vřelé vody, ale jednotvárné hučení.
Přečteno v úterý v Českém rozhlase Plus: https://plus.rozhlas.cz/jan-machacek-biden-bude-naslouchat-vede-8358710
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
