Čína s ročním HDP ve výši 14 bilionů dolarů už samozřejmě v ničem nepřipomíná zchudlé vrakoviště, jež se vynořilo z občanské války roku 1949. Komunistická strana se také změnila: oteplila svůj vztah k zahraničnímu obchodu a soukromému vlastnictví, umožnila některé svobody a vychovala generaci prorůstových technokratů, kteří vylepšili infrastrukturu, školství i finanční trhy. Tito pragmatici přesvědčili zahraniční investory, aby do stále ještě komunistické země investovali 1,6 bilionu dolarů, čímž posunuli i domácí čínské firmy na úplně jinou úroveň.
Někteří státní úředníci začali být ale příliš pragmatičtí a svých pozic využívat k osobnímu obohacení. Odhaduje se, že korupce stála zemi deset procent ročního HDP. Prezident Si toto do určité míry vyčistil, ale v průběhu čištění nebývale konsolidoval svou vlastní moc.
Nyní se mnoho místních byrokratů tolik obává rizika, že to zpomaluje růst. Platy úředníků se po odstranění korupce nezvedly, takže vládní posty lákají víc ideology než specialisty. Došlo k exodu finančních regulátorů do soukromého sektoru, což vedlo k tomu, že reakce čínské vlády na burzovní krach roku 2015 byla zmatená. Když přišli Američané se cly a tarify, čínské ministerstvo obchodu připustilo, že nemá zkušené obchodní vyjednavače.
Čínský prezident dává přednost loajalitě, ale také ucpal uši vládě. Reformisté jako Lou Ťi-wej byli umlčeni, reformní institut pro ekonomiku uzavřen.
Zvýšená kontrola prohlubuje informační vakuum. Domácí investoři nemají mnohdy správné informace o trhu. Samo čínské vedení je špatně informováno a zdá se být zaskočeno jak třeba protireakcí na projekty typu Nové hedvábné stezky, tak například masivními protesty v Hongkongu, které destabilizují jediné čínské finanční centrum s tvrdou měnou. Mnoho investorů, kteří donedávna chápali pekingské byrokraty jako racionální obchodní partnery, ztrácí trpělivost.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
