Citovali jsme ten text i v našem Monitoru. Optimismus ho ještě neopouští, ale cítí potřebu k tomu něco dodat: https://www.reuters.com/article/us-health-coronavirus-economy-breakingvi/breakingviews-hadas-a-virus-economic-optimist-partly-recants-idUSKBN24920W
Nejprve tedy k tomu, proč je stále optimistou. První věc se týká pandemie. V Asii například zabíjí velmi málo lidí. Proporčně je větší smrtnost v Evropě, ovšem denní přírůstky mrtvých rychle klesají. Infekce narůstá v USA, ale týdenní počty zemřelých jsou na 77 procentech oproti dubnovému vrcholu.
Poškození ekonomik v některých sektorech je hluboké a trvalé – od létání po všechno spojené s cestováním. Většina sektorů se ale různým tempem vrací k normalitě. Německé maloobchodní prodeje za červen jsou už o čtyři procenta vyšší než za únor; objednávky kapitálového zboží jsou nicméně stále o 31 procent nižší.
Dobrá zpráva je, že vlády, centrální banky a banky komerční neváhají poskytovat ekonomikám dostatek peněz, úvěrů i likvidity. Je tu dostatečná ochota ekonomiky zachraňovat, a důsledkem toho je, že spotřebitelé mají stále dostatek hotovosti. Úvěry jsou levné a dostupné.
Co tedy může být důvodem ke znepokojení? Investoři do akcií jako by se ničeho nebáli. Americké indexy jsou jen šest procent pod únorovým vrcholem. Příliš mnoho lidí možná vidí akcie jako bezrizikové, což se může otočit – a bude to mít nepříjemné důsledky.
Američané nechali nezaměstnanost zbytečně vystoupat. Sice už není na 14 procentech, ale činí 11 procent. Zanechá to ve společnosti jizvy – a odnesou si to ti, kteří vydělávají nejméně.
Strach z nemoci i politická polarizace a politická nesmiřitelnost rostou ruku v ruce. Nejvíc v USA. Pokud v USA v důsledku toho zůstanou zavřené školy, bude to mít i ekonomické důsledky. Sektor vzdělávání v USA vytváří pět procent HDP.
Koronavirová krize velice zvýšila roli vlád v ekonomice. Vlády rozhodují o tom, kde se bude investovat, vymýšlejí podpůrné programy a nová pravidla pro fungování obchodů a provozoven.
Málokdo by asi něco namítal proti větším investicím do infrastruktury v USA nebo v Německu, potíž je v tom, že politici nemají moc jasnou agendu ani silnou podporu. S takovým handicapem se ale rozumné útraty a investice promění v kupování voličů, což bude nakonec celkově spíše náklad než výhoda.
…
K ekonomikám a trhům se vyjadřuje i John Authers na Bloombergu. Globální ekonomika, jež už měla zdravotní problémy před pandemií a nacházela se prý v pozdní fázi růstového cyklu, zaznamenala řadu excesů: https://www.bloomberg.com/opinion/articles/2020-07-10/american-market-dominance-is-about-to-face-a-reckoning-kcfozo7y?sref=cNHuDHoW
Patří mezi ně příliš velké korporátní dluhy, příliš velká závislost na dolarové likviditě, příliš velká závislost na víře v kooperaci Ruska a Saúdské Arábie ve věci stabilizace ropného trhu, přílišná víra v alternativní zdroje energie a přílišná víra firem v kult zpětného odkupu akcií.
Zažíváme změnu politiky. Po minulé krizi z roku 2008 zůstala měnová politika nebývale uvolněná po více než dekádu. Fiskální politika byla ale kromě čínského stimulu a polovičatého amerického stimulu v zásadě tichá. To se nyní radikálně mění. Rozpočtová politika vstupuje do hry všude na světě v plné síle.
Další změna spočívá v tom, že vlády všude na světě budou chtít hrát větší roli v ekonomice – s tím, jak pomáhají firmám, či do nich přímo vstupují. Narůstá silně poptávka po tom, aby vlády řešily narůstající příjmovou nerovnost, která se i s touto krizí zhorší. A bude třeba zařídit, aby vše nepřerostlo v nepokoje a situace zůstala zvládnutelná. Celkově čekejme méně laissez-faire a více státního kapitalismu.
Lze též čekat obrat od některých ortodoxií. Hodnota už nebude měřena růstem za každou cenu. Bankám se bude dařit lépe než zbytku ekonomiky. Čekejme návrat kurzové volatility, možná i inflace. Fiskální politika bude na rozdíl od měnové specifická pro jednotlivé země, a čekejme proto větší rozrůzněnost vývoje ekonomik v jednotlivých státech.
Evropa získala v minulé krizi image toho, kdo promeškal všechny příležitosti k tomu, dát si dům do pořádku. V případě pandemie ale zakročila Evropa celkově efektivněji než USA a je už blízko k plnému ekonomickému otevření. Euro by mělo vůči dolaru posílit.
