Píše o tom zde.
Asi tak před čtyřmi dekádami se v Americe zrodil fenomén, který odstartoval poslední velkou změnu paradigmatu. Šlo revoluci v podobě tzv. supply-side economics, česky se tomu spíš říkalo neoliberální reformy. Daně ze zhodnocování kapitálu byly sníženy či zrušeny. Prezident Ronald Reagan a britská premiérka Margaret Thatcherová to nandali leteckým dispečerům či horníkům. Síla odborů zeslábla, korporace posílily. Mnozí lidé velmi zbohatli, ale nerovnost vzrostla, a v důsledku toho začal celkový růst zpomalovat.
Kdo sledoval televizní debatu prezidentských kandidátů za americkou Demokratickou stranu, nemohl se asi ubránit dojmu, že nastává nějaká nová éra. Místo akumulace bohatství má přijít doba distribuce bohatství. Žádá se znárodnění zdravotního systému a úlevy pro zadlužené studenty. Žádají se vyšší daně pro bohaté a tvrdší pravidla pro korporace.
V mnoha zemích světa se asi nejedná o nic nového. V Americe ale ano. Demokratická strana dříve říkala, že vláda má pomáhat trhům, aby fungovaly lépe. Nyní se volá po tom, aby veřejný sektor trhy ovládl a rozdělil ekonomický koláč férověji. Netýká se to ale jen demokratů. Vlivný republikánský senátor Marco Rubio publikoval nedávno studii, která kritizuje akcionářský kapitalismus a vyzvedává průmyslovou politiku. Stále víc korporací se hlásí k tomu, že vyrovnávají nějaký „vyšší smysl“ v ekologii či sociální oblasti. Obě strany žádají přísnější antimonopolní politiku, obchodní ochranu a političtější centrální banku. Nejde jen o Trumpa, který chce snižovat úroky: i demokraté volají po „moderní měnové politice“, která pomůže financovat politické priority a nenechá všechno na rozpočtu.
Další bitva se odehraje mezi prací a kapitálem. Zvyšující se mzdy se zakousnou do zisku korporací. Podle autorky nepůjde o nic nového. Ve vývoji lidstva se prostě přirozeně střídají období akumulace a distribuce bohatství.
A nyní poznámky Monitoru JM:
1. Čím víc se americká Demokratická strana bude radikalizovat a posouvat doleva, tím větší budou šance Trumpa na znovuzvolení a tím více bohatých Američanů bude Trumpovu kampaň rádo financovat. Trump možná nerozumí mezinárodnímu obchodu a vidí ho jako hru s nulovým součtem, ale pořád to je kapitalista a miliardář. A i kdyby Trump nevyhrál, budou voliči limitovat levici v kongresových volbách. Posun amerického systému bude vždy spíš velmi postupný.
2. Hromadění bohatství a distribuci bohatství musí předcházet proces toho, že bohatství vůbec někdo vytvoří. A ten, kdo ho vytvoří, k tomu musí mít nějakou motivaci. Jako kdyby to autorka komentáře nechápala či podceňovala. My, kdo jsme zažili reálný socialismus, o tom víme své. Zdůrazňování pouhé distribuce zabije tvorbu bohatství. Není lepší spíše posílit akciový kapitalismus ve smyslu hesla, „když se ti nelíbí něčí zisky, kup si jeho akcie“?
3. Nic proti tomu, že svět chce něco dělat s tím, že stále větší část zdrojů a aktiv ovládá stále menší skupinka lidí. Už ale někdo vymyslel, co s tím? Daně to samy nevyřeší. Zvyšují motivaci investovat do poradců, kteří vždy něco vymyslí. Jsou tu daňové ráje, přesouvání sídel firem. Možnost se odstěhovat. A nerovnost je největší a střední třída nejslabší v mnohých jihoamerických zemích, které se oficiálně hlásí k socialismu. Jiná věc by byla, kdyby se majetek bohatých začal zestátňovat. O tom taky víme své.
4. Jsou i jiné, možná zřetelnější megatrendy a scénáře ne zrovna optimistického charakteru. Například převýchovná a kontrolovaná společnost s uhlíkovými přísliby na dovolenou, jakou chystají němečtí zelení. Nebo dohledový kapitalismus založený na strojovém zpracování dat a umělé inteligenci po čínském vzoru.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
