Brutální vražda Džamála Chášukdžího na saúdském konzulátu v Istanbulu musí znamenat konec této výjimečnosti. Je o tom přesvědčen komentátor Financial Times Philip Stephens.
Už v roce 1951 Dean Acheson označil tehdejšího saúdského krále za „nejlepšího přítele USA na Blízkém východě“. Washington vytlačil Brity ze saúdských ropných polí a zmocnil se role patrona a ochránce Saúdů. Samozřejmě že to nebyla vždy hladká projížďka. Velkou ránu zvláštním vztahům zasadil fakt, že 15 z 19 únosců letadel z 11. září 2001 byli Saúdové. Americká image „majáku svobody“ každopádně podporou saúdské autokracie na úrovni středověku dosti trpěla. Etika a hodnoty šly v případě ropy a zájmů stranou.
Amerika v tomto cynismu nebyla pochopitelně sama. V roce 2006 britská vláda Tonyho Blaira zastavila policejní vyšetřování uplácení saúdské královské rodiny ve věci nákupu vojenských technologií od BAE Systems. Britský nejvyšší státní zástupce lord Goldsmith pravil, že je potřeba „vyrovnat vládu práva s širšími veřejnými zájmy“.
Až se vlna přežene, budou podle Stephense západní vlády opět v pokušení vrátit se k obvyklým vztahům. Komentátor ale tvrdí, že už je na to pozdě. Pro veřejnost už prý nebude možné zapomenout. Různá veřejná ukřižování a uřezávání hlav, jež známe z videí islámských teroristů, to je prý běžný kolorit saúdského národního života. Podle saúdských standardů není na uřezání hlavy novináře a rozřezání jeho těla vlastně nic zvláštního.
Autorita saúdského královského dvora stála na dohodě s tamějšími nekompromisními wahhábskými kleriky, kteří poskytují teologickou cestovní mapu pro různé radikály a teroristy. Většina ve světě usvědčených teroristů měla něco společného s mešitami podporovanými Saúdy.
Korunní princ Mohamed bin Salmán (MbS) měl tohle všechno změnit. Prodával se jako velký modernizátor. Ženy mohou řídit, smí se chodit do kina a podobně. Teď se ukazuje, že polovina vražedných agentů v poslední kauze reportovala přímo MbS.
Západ podle Stephense Saúdskou Arábii neopustí. Nikdo nechce, aby nad Rijádem zavlála černá vlajka Islámského státu. Cynismus tzv. realistů za Západu se už ale nemá kam schovat.
…
Mezitím se objevila zpráva Reuters, která na základě anonymních zdrojů tvrdí, že šéfka americké CIA Gina Haspelová si v Turecku vyslechla akustickou nahrávku z průběhu vraždy Chášukdžího.
…
Komentář agentury Reuters se soustředí na úlohu byznysu v možné nápravě Saúdské Arábie.
Desítky byznysmenů odmítly účast na investiční konferenci v Rijádu. Autoři uvádějí příklad z roku 1996 v Íránu. Tehdy zmizel íránský novinář Faraj Sarkohi. Podle celních záznamů z teheránského letiště odletěl ze země, ale ve Frankfurtu, kde ho čekala rodina, nikdy nepřistál. Nakonec se zázračně znovu vynořil v Teheránu, po 48 hodinách drsného mučení a vyslýchání. Íránci byli sice bombardováni dopisy od německé vlády, Amnesty International či PEN klubu, ale Sarkohi ve svých pamětech píše, že nakonec rozhodl byznys. Mezinárodní letecká asociace totiž pohrozila íránským aeroliniím, že je označí za nespolehlivé, což by bývalo vedlo k tomu, že by žádná íránská letadla nemohla vůbec vzlétnout.
Korporátní protesty by sice Chášukdžího nezachránily, jejich význam v dnešním světě i americké politice však podle autorů vzrůstá. Co se týče 110 miliard dolarů amerických zbrojních kontraktů pro Saúdy, o nichž mluví Donald Trump, pouze deset procent z toho jsou prý skutečné smlouvy. Autoři také píší, že objem amerického obchodu třeba se Švýcarskem je mnohem větší než ten se Saúdy.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
