Mimo svět německých médií se toto výročí nesetkalo s velkou pozorností. Také proto, že kvůli pandemii onemocnění covid-19 byly zrušeny veřejné akce a oslavy. A co se oslav týče, stejně už tradičně větší pozornost budí výročí pádu železné opony, která se zhroutila o necelý rok dříve. Toto výročí má proti poněkud úřednímu sjednocení autentičtější nádech.
V historických událostech, příležitostech i otočkách mají vždy důležité slovo osobnosti, takže se sluší připomenout tři z nich. Americký prezident George Bush starší pochopil, že sjednocené Německo musí existovat pod americkým bezpečnostním deštníkem, že Německo musí být členem NATO. Bush Německu v duchu amerického optimismu velmi důvěřoval a měl jasnou vizi Evropy, kterou viděl jako jednotnou a svobodnou.
Ta důvěra není zas tak samozřejmá, jak to dnes vypadá. Třeba takového sjednocení Koreje se dnes svobodný svět (tedy Japonsko a USA) spíše obává, protože by to znamenalo velkou nejistotu: Koho by v takovém státě lidé volili a kdo by získal moc?
Kancléř Helmut Kohl se chopil historické příležitosti, správně pochopil, že je to asi jen na malou chvíli, a prokázal energii, leadership, vizi a schopnost ji prosadit. Sovětský prezident Michail Gorbačov nakonec souhlasil i s německým členstvím v NATO a pochopil, že jeho impérium je příliš slabé a nejspíš už nedokáže uhlídat své satelity a periferii.
To členství v NATO je klíčové a týká se i nás. Bez celoněmeckého členství v NATO by nikdy nedošlo k rozšíření NATO směrem na východ. To, že se celé Německo ocitlo v NATO, lze chápat jako počátek procesu dalšího rozšiřování NATO na východ, jakkoli to nebylo zcela automatické.
Toto rozšíření je dnes v Rusku chápáno úkorně a jako křivda a tamější režim na této percepci, na tomto narativu staví. Faktem ale je, že z bezpečnostně stabilní a prosperující střední a východní Evropy v rámci NATO dlouhodobě profituje i Rusko, i když to nechce vůbec slyšet.
Neuvěřitelně zajímavá je z dnešního pohledu otázka, proč vlastně z Německa – a taktéž od nás – tak rychle odešli sovětští vojáci. Tehdy se to jevilo asi jako logičtější než dnes. Takzvané okno příležitosti bylo otevřené opravdu jen na chvilku. Ekonomický argument z dnešního pohledu moc neobstojí. I velmi chudé země jako KLDR nebo Indie a Pákistán uživí naprosto gigantické armády a jsou jadernými velmocemi. My i Němci jsme měli neuvěřitelné štěstí.
Zajímavou otázkou je sjednocení západoněmecké a východoněmecké marky v poměru jedna ku jedné. K tomu došlo už v květnu 1990. Většina ekonomů to dodnes považuje za tragický omyl, ale bez toho by sjednocení Německa nebylo možné, jinak by patrně musel být nějakým způsobem regulován svobodný pohyb lidí, zboží i kapitálu.
Faktem je, že celkový úspěch východoněmecké ekonomické transformace lze považovat za problematický. Městečka a vesnice v bývalé NDR jsou krásně opravená, infrastruktura perfektní, ale je tam mrtvo a vylidněno. Ani uprchlíci tam nechtějí.
A jaké je celé Německo po třiceti letech? Jistě prosperující, spořádané a demokratické. Německo vyrábí nejlepší auta na světě, ale asi trochu zaspalo v digitalizaci, umělé inteligenci, ve vývoji baterií a podobně, ještě se však uvidí. Když jsme vzpomněli NATO, v Německu velmi silně zakořenil pacifismus a neochota investovat do vlastní obrany.
Ještě před třiceti lety se v mainstreamu normálně psalo, že německé občanství stojí na krvi a půdě. Kdo to řekne dnes, je zavrženíhodný extremista. Moderní němectví asi spočívá v touze být nejlepší a nejprogresivnější. Nejlepší v inkluzi a multikulturalismu, nejlepší ve fotbale, nejlepší v zelené energii, nejuvědomělejší proti jádru, nejspořádanější ve veřejných financích. A snad jsou ještě stále součástí identity i ta skvělá auta. Každopádně k narozeninám gratulujeme.
Přečteno včera v Českém rozhlase Plus.
…
Světová ekonomická média jako Financial Times nebo agentura Bloomberg si všímají, jak jsou akciové trhy vyděšeny z celé série a skrumáže tweetů, kterou vypustil z nemocnice propuštěný prezident Donald Trump. Z pondělí na úterý v noci Donald Trump tweetoval, že nařídil všem svým vyjednávačům a poradcům, aby přerušili jednání o dalších rozpočtových stimulech. Nový, skvělý balík finančních stimulů prý přijde teprve poté, až bude on Trump na začátku listopadu znovu zvolen americkým prezidentem. A to pak bude opravdu skvělý a velký stimul. Není divu, že akcie v úterý ráno reagovaly prudkým propadem a lidé začali přesouvat peníze z akcií do státních dluhopisů, jejichž výnosy začaly klesat.
Za pár hodin přišel Trump s jiným tweetem. Sněmovna i Senát podle něj mají okamžitě schválit podpůrný balík 25 miliard dolarů pro aerolinie a 135 miliard dolarů pro podporu výplat v malých firmách (představme si to jako americký kurzarbeit). On to prý hned podepíše. Akcie začaly opět stoupat.
Když Trump mluví o umění dealu, popisuje, že před jednáním je třeba vyvolat chaos. Je snad možná pochopitelné, že Trump vyvolává pocit nejistoty a chaosu před nějakým jednáním s Čínou či KLDR. Partner či soupeř je zmaten a chvíli neví, na čem je. V tomto případě ale není jasné, k čemu je ten chaos dobrý. Tweety asi reflektují pouze aktuální stav Trumpova myšlenkového a emočního proudu.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
