Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

MACHÁČEK: Laschet a Německo, Trump a podněcování

Názory

  13:35
Wolfgang Munchau píše v komentáři pro Eurointelligence.com, že Evropa potřebuje lídra CDU, který není tolik spojen s průmyslovou a ekonomickou politikou 20. století. Armin Laschet podle něj takovým politikem není.

Armin Laschet. foto: Reuters

Armin pochází z Cách, města Karla Velikého (Charlemagne), nejevropštějšího z německých měst. Mezi lety 1999–2005 byl europoslancem. Jeho „evropskost“ nelze zpochybnit, jak píše na serveru Eurointelligence.com

Laschet se ale nestal předsedou CDU s tím, že by žádal více evropské integrace, že by bojoval s německou fiskální ortodoxií, nebo že by své straně vyčítal, že se kamarádí s Viktorem Orbánem či kázal o technologické inovaci.

MACHÁČEK: Kdo všechno má ještě účet na Twitteru

Podle Munchaua se Laschet téměř blíží popíračům klimatické změny a chce chránit tradiční německý průmysl. Pokud by CDU/CSU chtěly koalici se Zelenými, bude to téměř nemožné. Laschet je uhelný muž. Ještě před rokem schválil novou uhelnou elektrárnu a pomohl oddálit konec těžby uhlí v Německu až na rok 2038. Laschet prý ztělesňuje korporativismus, průmyslový nacionalismus a merkantilismus. Přichází jakoby z minulosti.

Německo přitom žije ještě z inovací analogové éry. Na rozdíl od USA a Číny zaostává ve špičkových technologiích a o digitalizaci spíše pouze diskutuje.

Z evropského pohledu není prý v Německu třeba další Kohl nebo Merkelová. Je potřeba někdo, kdo povede Německo do nové éry a pomůže překonat nerovnováhy v eurozóně.

To druhé ale Laschet měnit nebude. Je přísným zastáncem toho, aby Německo co nejrychleji zase začalo respektovat dluhovou brzdu, jen co to dopady pandemie dovolí.

Tolik Munchau. S digitalizací a novými technologiemi má pravdu, co se týče mírného skepticismu ohledně změny klimatu, považujeme naopak Lascheta za muže zdravého rozumu.

Eurozóna sice boj s vnitřními nerovnováhami a více integrace potřebuje, ale více dvourychlostní Evropy není v zájmu České republiky, která v eurozóně není.

Mathieu van der Rohr ve Spiegelu upozorňuje na některé zahraničně politické pozice Lascheta, které nebyly vůbec předmětem diskuse v boji o předsedu CDU. 

Laschet prý byl silným podporovatelem syrského prezidenta Asada. V roce 2018 osočil Američany, že podporují ISIS, a šířil nepravdivou informaci, že za chemickými útoky stojí ISIS i poté, co bylo doloženo, že je provedla Asadova vláda.

Co se Ruska týče, tak si několikrát stěžoval, že v Německu vládne „protiputinovský populismus“. Je velkým advokátem rusko-německého plynovodu Nord Stream 2 a zpochybnil zprávy britských tajných služeb o tom, že za otravou Sergeje Skripala stojí Rusko a látka novičok.

Ve Spojených státech proběhne dnes inaugurace nového prezidenta Joea Bidena, taktéž se ale v Senátu ocitnou protokoly o zahájení procesu sesazení Donalda Trumpa.

Proces sesazení neboli impeachmentu proběhne v případě Trumpa po nezdařeném loňském pokusu už podruhé. Tentokrát se týká násilného vniknutí chuligánů do Kapitolu během procesu certifikace voleb a byl zahájen ve Sněmovně reprezentantů už před několika dny. Senátní tribunál ale začne probíhat až poté, co Trump již nebude prezidentem. S tím je spojena celá řada logických a právních otazníků. Logická námitka se týká toho, jak může být sesazen někdo, kdo už na svém místě nesedí.

Demokraté chtějí docílit dvou věcí. Chtějí, aby byl senátní proces bombastickým divadlem a de facto soudem s celou Trumpovou érou. A pak chtějí zařídit, aby proces rozhodl, že osoba jménem Trump je nezpůsobilá pro výkon veřejné funkce, a znemožnit mu případnou kandidaturu v roce 2024. To je také novinka a nevíme, jestli to vůbec jde.

Trumpovi obhájci budou stavět na tom, že celá tato myšlenka je v rozporu s ústavou. Senátní proces impeachmentu prezidenta například nepodléhá přezkumu Nejvyšším soudem. Tady ale půjde o soud s civilní osobou, která sice prezidentem byla, ale už není. Takže přezkum bude namístě.

Nejvyšší soud sice nepřezkoumává rozhodnutí o impeachmentu, ale předseda Nejvyššího soudu senátnímu procesu impeachmentu předsedá, resp. ho řídí, ačkoli sám nehlasuje. Americký viceprezident, který za normálních okolností řídí Senát, by byl v konfliktu zájmů, protože nastupuje po případně sesazeném prezidentovi. O lecčem svědčí to, že tentokrát předseda Nejvyššího soudu procesu sesazování civilní osoby asi předsedat nebude a ani nemůže.

Co se týče soudu s Trumpem, tak stejně kontroverzní je otázka, z čeho má být vlastně obviněn. Jisté je, že z podněcování.

Ponechme nyní stranou, jestli z podněcování k převratu a puči, k povstání a nepokojům nebo z podněcování k násilí a vniknutí do budovy Kapitolu.

Podněcování k trestnému činu je aktem hraničním. V prvním dodatku americké ústavy se praví, že Kongres nikdy nepřijme zákon, který omezuje svobodu projevu. A svoboda projevu se týká i prezidenta.

Americký právní systém disponuje celou řadou precedentů a hraničních případů. V roce 1918 šířili studenti v New Yorku letáky proti odvodům do války. K násilí sice nevyzývali, ale leckdo si myslel, že by to mohlo podnítit povstání či útoky na odvodové komise, a řada z podněcovatelů šla za letáky do vězení. Nejvyšší soud se jich nezastal.

V 60. letech přišli studenti do školy s černými páskami na protest proti odvodům a válce ve Vietnamu. Nic neříkali, mlčeli. Ze školy byli vyhozeni za podněcování k nepokojům, ale Nejvyšší soud se jich zastal. Poslední významný rozsudek Nejvyššího soudu je případ Brandenburg z roku 1969, který jasně říká, že se podněcování musí dít v daném okamžiku, explicitně a musí být integrální součástí skutku čili přímou roznětkou.

Zkoumat se tedy bude v Senátu, nebo možná časem i u normálního trestního soudu, jaká byla souslednost Trumpova projevu k jeho podporovatelům a násilného jednání části z nich, jak byl jeho projev před pochodem ke Kapitolu plamenný.

Už teď je jasné, že Trump vysílal smíšené signály. Říkal lidem, že mají jít „mírumilovně“, ale také říkal, že mají být „silní“, bojovat, „vzít si svou zemi zpět“ a podobně. To se dá vzít doslova, nebo jen jako výzva k vytrvalé politické práci. Může to být po důkladném rozboru posouzeno tak, či onak. Na výsledek bych si tedy v současné Americe nesázel.

O sesazení Trumpa přečteno včera v Českém rozhlase Plus.

Debata Jana Macháčka