Na serveru Eurointelligence.com jsou přesvědčeni, že Johnson neblufuje a že jeho rozhodnutí iracionální není. Před příštími parlamentními volbami v roce 2024 bude potřebovat jasné, rozlišitelné a rozpoznatelné výsledky brexitu. Pokud by EU natahovala vyjednávání nového obchodního aranžmá a následnou ratifikaci na několik let, třeba až do roku 2024, nedodal by Johnson voličům to, co jim slíbil. Pak by ale prohrál příští volby – a další vláda by možná ještě zvládla brexit nějak zastavit.
Není ani jisté, jestli Johnson širokou obchodní dohodu s EU vůbec chce. EU už hlásí, že chce nejprve dohodu o rybářství, pak teprve o službách apod. Možná ale Johnson sází na to, že odchod z jednotného trhu EU i z celní unie způsobí krátkodobý šok, ale pokud k tomuto šoku má dojít, ať k němu dojde rychle.
Johnson možná shledává jako potíž to, že cokoli jde nad rámec dohody o bezcelní výměně zboží, vyžaduje po Británii, aby akceptovala mnohá evropská pravidla a aby se dostala pod kontrolu Evropského soudního dvora.
MACHÁČEK: Brexit a Johnson: žádné další prodlužování |
Vzhledem k silnému mandátu a specifickým okolnostem voleb je možné, že se Johnson spokojí s jednoduchou dohodou o zrušení cel na zboží, či dokonce půjde cestou nulového dealu a obchodních pravidel podle WTO. Nebo to celé klidně vyhrotí a bude čekat, co na to EU. Jednoduchá dohoda o bezcelním oběhu zboží nevyžaduje ratifikaci národních parlamentů a dá se stihnout do konce příštího roku.
Kdyby si Johnson zákaz prodloužení někdy v příštím roce rozmyslel, možná by musel čelit rebelii ve vlastní straně a žádat o pomoc opozici. Ocitl by se tak ve stejné pasti jako Theresa Mayová – a to jistě nechce.
Minimální obchodní dohoda se proto jeví jako vcelku realistický scénář. A časem třeba lze nad ní stavět něco lepšího a důkladnějšího.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
