Macronovi se ale podařilo – jak slíbil – zvýšit sebedůvěru Francouzů, zrychlit růst HDP a udržet schodek rozpočtu na třech procentech HDP. Financial Times konstatují, že Macron spí čtyři hodiny denně, řídí vládu jako efektivní firmu a do značné míry se vlastně jedná o show jednoho muže. Je tu prý také riziko vyčerpání.
François Heisbourg chválí Macronovo počínání v rychle se měnícím světě. Na nováčka se toho rychle dost naučil a má dobré a rychlé instinkty.
Macron založil politiku neoliberalismu. Lídrům jako Erdoğan, Trump a Putin prokazuje respekt a úctu, ale jasnou řečí s nimi nesouhlasí v podstatných a konkrétních věcech.
Macron prý jako každý nováček v zahraniční politice přeceňuje úlohu osobního kouzla. Ještě totiž musí dokázat, že Putina či Trumpa vlastně o něčem přesvědčil.
Německý deník FAZ v pátečním článku cituje Patricka Artuse, hlavního ekonoma francouzské banky Natixis, člověka, který má blízké vazby na prezidenta Macrona. Ten tvrdí, že už Macron vzdal myšlenku, že bude přesvědčovat Německo, aby akceptovalo jeho představu větší integrace eurozóny. Větší vzájemné sdílení rizik v eurozóně je podle Artuse (i Macrona) nutné, ale Macron se už rozhodl, že akceptuje politickou realitu v tom smyslu, že prostě ví, že to není reálně možné a uskutečnitelné.
Macronův plán B prý spočívá v tom, že zkusí Němce přesvědčit o větší míře společných evropských investic. Uvidíme. Investiční plán J. C. Junckera například zůstal spíše PR cvičením a přesunul fondy z jedné kapsy do druhé. Makroekonomicky šlo o nevýznamnou záležitost.
Dodejme, že ani v investiční oblasti nelze čekat zázraky, protože Německo právě schválilo rozpočet, který omezuje investice doma, a těžko čekat od země, která omezuje investice a vzývá fiskální přebytky, že bude nadšeně investovat peníze daňových poplatníků do jiných zemí.
Z pohledu České republiky to můžeme uzavřít tak, že žádná dvourychlostní Evropa, která by nás poškodila, se zatím konat nebude.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
