Podle Macrona je třeba vydat společný dluh se společnou garancí, který bude pomáhat zemím, jež to skutečně potřebují, spíše než podle velikosti ekonomik. To je ovšem myšlenka, kterou odmítají Německo, Nizozemsko, Finsko či Rakousko. EU podle Macrona čelí „momentu pravdy“ a musí ukázat, že je více než jednotným trhem. „Když to neuděláme dnes, populisté vyhrají – dnes, zítra, pozítří v Itálii, Španělsku, ve Francii i jinde.“
EU je podle Macrona „politický projekt, lidský faktor a solidarita jsou priorita, hospodářství na to navazuje a nezapomínejme, že ekonomie je morální věda“. Podle Macrona není možné mít jednotný trh, kde „budou někteří obětováni“.
Poznámka Monitoru JM:
Je pochopitelné, že francouzský prezident zvolil formu razantní, dramatické a patetické výzvy, je to ve francouzském zájmu i v tamní politické tradici. Jenom to trochu vyznívá, jako by se populisté a nacionalisté spokojili s myšlenkou, že EU je jen jednotný trh. Přitom jednotný trh je to první, co populisté a nacionalisté zničí, pokud se dostanou k moci.
A druhá potíž spočívá v tom – jak nedávno upozornil Gideon Rachman rovněž na stránkách FT –, že nacionalisté a populisté mohou vyhrát i na severu Evropy, a to v případě, že Sever bude platit dluhy za evropský Jih.
Evropská rada se příští týden ve čtvrtek bude zabývat myšlenkou vzniku podobného fondu. Francouzský ministr hospodářství Bruno Le Maire vysvětlil řeckému deníku Kathimerini, jaké jsou možnosti financování případného fondu, pokud by tímto směrem rada vykročila. Buď se vydají dluhopisy a bude se ručit společně, aby se nezvýšila zadluženost jednotlivých států, ale aby vznikla pouze zadluženost EU jako entity, nebo bude dluh garantován separátně – každý stát dá stranou peníze podle velikosti ekonomiky, a o to se pak zvýší jeho zadlužení. Anebo to může být kombinace obojího. Pokud by se mělo kvůli novému fondu zvýšit zadlužení jednotlivých států, ztrácí to podle serveru do Eurointelligence.com do značné míry smysl. Solidaritu směrem na koronavirem více postižený jih Evropy by bylo možné realizovat jen do určité míry tím, že se bude realizovat více investičních projektů na jihu Evropy.
Server konstatuje, že země, které budou do případného fondu víc přispívat nebo ho víc garantovat, z něj budou chtít také čerpat. A země jako Nizozemsko a Německo jsou tradičně šikovnější v tom, že dokážou předložit hotové investiční projekty, které je možné rychle realizovat a spustit. Tamější administrativy a státy jsou v tomto ohledu prostě výkonnější, funkčnější a schopnější.
Na Eurointelligence.com jsou nakonec spíše skeptičtí. Věřme, že Evropě postačí to, s čím přišla ECB v oblasti likvidity, a nějak to prostě zvládne, na solidární fond se totiž příliš spoléhat nelze.
…
Co se týče toho, jak racionálně reagují trhy na koronavirovou krizi, nabízím podnětnou poznámku Johna Autherse ze serveru Bloombergu.
Podle něj to vypadá, že akciové trhy věří dvěma protichůdným věcem najednou. Trhy věří oživení ekonomik ve tvaru písmene V, ale zároveň tomu, že budeme v budoucnu více závislí na technologických a internetových firmách, jako jsou třeba Amazon nebo Netflix, jejichž akcie relativně rychle stoupají.
Podle Autherse to nedává smysl. Budeme opravdu dávat tolik peněz těmto firmám, až skončí karanténa? Budou zaměstnanci Amazonu stále mizerně placeni, nebo si tedy řeknou o víc, a firmě se tím sníží závratné zisky? A je ta karanténa pro tyto firmy opravdu tak dobrá?
Analytikova domácnost se nyní jako leckdo dívá na Netflix více než obvykle, ale neplatí více. Pouze více využívá stejného předplatného. Ale až se zábava vyčerpá, zaplatí si na chvíli streamovacího konkurenta. A až opadne karanténa, není analytik sám, kdo si s radostí půjde nakoupit někam jinam než přes Amazon.
Amazon i Netflix jsou jistě skvělé společnosti, ale buď trhy věří, že to, co se děje nyní, brzy přestane, anebo věří, že to nepřestane a bude se to vracet, s čímž logicky poroste zájem o akcie Netflixu a Amazonu.
Authers se vyjadřuje ještě k jedné věci: když se podíváme na Jižní Koreu, která má čtyři mrtvé na milion lidí a mobilita lidí se snížila jen o deset procent, dalo by se říci – s použitím anglického přísloví –, že Jižní Korea má pořád koláč, a zároveň ho snědla. Minimalizovala lidské i ekonomické náklady krize.
V takovém New Yorku je podle Autherse karanténa nutná. Každý zná osobně někoho, kdo onemocněl nebo je nemocný. Mnoho normálně zdravých lidí zemřelo nebo jsou opravdu vážně nemocní. Jižní Korea jednala včas, rychle a rozhodně za použití chytrých nástrojů. Země jako Itálie, Británie či USA zažívají nejhorší z obou světů – seriózní epidemii i úplné zastavení ekonomiky. Koláč už nemají, a přitom ho nesnědli. Až to opadne, bude se New York ptát, jak to, že to dopadlo tak, že karanténa a zastavení ekonomik byly vůbec potřeba. Leckdo ale bude možná nepříjemně překvapen, jaké politiky a vlády tato diskuse pak přivede k moci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
