Z druhé strany to může být komplikované, protože ČEZ má uzavřenou a podepsanou platnou smlouvu schválenou představenstvem a podle všeho posvěcenou předem i dozorčí radou. Takže to může být ještě velmi složité.
Dozorčí rada i představenstvo ČEZ mají ale dbát více než na aktuální profit z nějaké operace vždy na dobré jméno společnosti. Pokud prodávají důležitá aktiva firmě s netransparentní strukturou, firmě s podivnými jmény z Gruzie a Ruska, pokud uzavírají transakci s podivnými bankami a finančníky s napojením na podsvětí, ohrožují tím dobré jméno společnosti, dokonce to může mít i dopad na její rating.
Pak je tu další věc. Vezměme si případ lotyšské banky ABLV. Ta se ocitla „na vývěsce“ amerického ministerstva financí, které ji požadalo, aby do šedesáti dnů vyvrátila podezření, že pere špinavé peníze. Za pár dní banka de facto přestala existovat, ani nestačila sepsat americkému ministerstvu financí odpověď.
Vězme, že dnes už není období nějakého resetu Západu ve vztazích s Ruskem a že právě přichází doba ostrého posílení protiruských sankcí ze strany USA, které mohou postihnout i obchody evropských firem se subjekty na rozšířených sankčních seznamech. Co kdyby se to mohlo náhodou týkat i ČEZ?
A to nemluvíme o tom, že nějaké řízení vůči firmě ČEZ může kvůli pochybným obchodům vyvolat i Evropská komise.
V neposlední řadě je tu i image České republiky. Až bude chtít nějaká jiná česká firma dělat byznys v Bulharsku nebo jinde na Balkáně a budou se na ni dívat skrz prsty, může se poděkovat polostátní firmě ČEZ. Nehledě na dobrou pověst státu a nás všech vůbec.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
