Každá myšlenková škola navrhuje jinou cestu, jak analyzovat krizi v americko-čínských vztazích. Obchodní válka mezi dvěma největšími ekonomikami světa se už dala do pohybu, řeči o nové studené válce jsou nyní běžné ve Washingtonu i Pekingu. Obě strany jednaly na asijsko-pacifickém summitu – a nedopadlo to dobře. Na konci tohoto měsíce se Donald Trump a Si Ťin-pching – prezidenti Ameriky a Číny – setkají na summitu G20 v Argentině na jednáních, která mohou vyústit v novou dvoustrannou obchodní dohodu, nebo naopak další nárůst napětí.
Marxista by asi očekával, že pragmatické byznysové zájmy (základna) převáží, a v důsledku toho bude mezi Amerikou a Čínou uzavřeno příměří. Realista bude předpokládat, že etablovaná mocnost jako Amerika a rychle rostoucí mocnost jako Čína směřují ke střetu, a proto musí ekonomické a strategické napětí jedině narůstat. A ten, kdo je přesvědčen, že historii ovlivňují náhody, vám řekne, že žádná teorie nepředurčí, jak se věci vyvinou, protože příliš záleží na nepředvídatelných lidských bytostech.
V Trumpově administrativě existují velké tenze mezi dvěma tábory. Na jedné straně jsou jestřábi jako Peter Navarro, poradce Bílého domu pro obchod, a Robert Lighthizer, hlavní americký obchodní vyjednavač, kteří tlačí na vystupňování konfrontace s Čínou. Strategicky jsou na jejich straně John R. Bolton, poradce pro bezpečnost, a viceprezident Mike Pence, který nedávno pronesl doslova ultrajestřábí projev o Číně. Proti nim stojí holubice jako Steven Mnuchin, sekretář pro finance, a Larry Kudlow, hlavní ekonomický poradce Bílého domu. Holubice si přejí, aby se všechna současná napětí co nejdřív vyřešila.
Trump je v tomto z hlediska názoru nepředvídatelný. Je to první americký prezident, který se rozhodně staví vzrůstající čínské vojenské asertivitě v Jihočínském moři a něco s tím dělá skrze zvýšenou americkou přítomnost. Čínské a americké lodě jsou dnes v oblasti nebezpečně na dotek. Amerika dokonce uvažuje o rozmístění svých jaderných raket krátkého doletu v oblasti. Zdálo by se, že Trump je spíš nakloněn jestřábům, na druhé straně je znám svou oblibou v uzavírání náhlých dohod s diktátory, jimiž najednou překvapí úplně všechny. Dokonce neváhal promluvit o své „lásce“ ke Kim Čong-unovi, severokorejskému komunistickému lídrovi. A v případě čínského lídra, prezidenta Si Ťin-pchinga, už Trump pravil, že si ho „velice považuje“.
Pokud bude na summitu G20 přeci jen uzavřeno nějaké příměří, nemůže mít podle Rachmana moc dlouhé trvání. Rivalita dvou supervelmocí je na vzestupu. A impulzivnost Trumpa znamená, že právě on může způsobit nějakou „nehodu“, která ovlivní běh dějin.
…
Komentátor Bloombergu Eli Lake se upřímně vyděsil hrozivým scénářem, ke kterému by mohlo dojít už ve středu. Většina delegátů Interpolu prý hodlá zvolit do vedení mezinárodní policejní organizace bývalého ruského ministra vnitra Alexandra Prokopčuka. Bývalý šéf Interpolu, Číňan Meng Chung-wej, zmizel v Číně v září a jeho žena o něm od té doby neslyšela: bojí se, že je mrtvý.
Přitom Prokopčuk je osobně zodpovědný za to, že Rusko využívalo a zneužívalo Interpol. Možná je situace zralá na to, aby demokratické státy z Interpolu odešly a založily si vlastní organizaci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
