Pokud se průmysl dostane do poklesu, většinou by to mělo způsobit – obzvláště v tak silně průmyslové zemi, jakou je Německo –, že se pokles odrazí i v sektoru služeb, a to pouze se zpožděním. Deník Financial Times ale dnes přichází se zajímavou analýzou, z níž vyplývá, že německá ekonomika je a může být dlouhodobě dvourychlostní.
Zatímco průmysl – a ten automobilový především – se potýká s poklesem, německé stavebnictví zažívá boom. Nízké úrokové míry motivují Němce k investicím do nemovitostí, k nákupu i výstavbě nových nemovitostí a také k rekonstrukcím budov starších.
Konstatuje to i rada ekonomických poradců kancléřky Angely Merkelové, která prohlásila, že v datech o ekonomice existuje „dichotomie“.
Dodejme, že kdyby Němci chtěli, mohli by poptávku v sektoru služeb i stavebnictví povzbuzovat ještě daleko aktivněji. Bohužel si ale vymysleli nesmyslné ústavní pravidlo o věčně vyrovnaném rozpočtu, které jim znemožňuje využívat rozpočet proticyklicky, nad rámec tzv. vestavěných či automatických stabilizátorů (v době, kdy klesá výběr daní a pojistného a narůstá výplata dávek a podpor v nezaměstnanosti),
Zároveň se ovšem ekonomové shodují, že pokud by byl pokles průmyslu setrvalý, do nálady v sektoru služeb se to přeci jen promítne, ekonomické učebnice ale asi v tomto ohledu není třeba ještě přepisovat.
Klíčová otázka tedy je, jak dlouho může německá „průmyslová recese“ trvat. Negativní vliv má americko-čínská obchodní válka, hrozba amerického cla na evropské automobily a nejistota spojená s brexitem. Jsou tu však i vnitřní faktory německé, určitá nejistota spojená s ukvapenými změnami v energetice, stejně jako nejistota ohledně útlumu spalovacích motorů a v tom, kam se má německý autoprůmysl vlastně vydat: jestli cestou baterií, nebo vodíkového pohonu.
Německá ekonomika je samozřejmě silně provázaná s ekonomikou světovou a tentýž list v analýze z pera Gavyna Daviese upozorňuje, že globální finanční trhy rozeznívají v posledních týdnech velmi pozitivní tóny, možná podobné těm z let 2016–2018.
Nejde ale jen o finanční a akciové trhy. Je zjevné, že negativní síly, které udeřily na světovou ekonomiku v roce 2018, začínají ustupovat. Geopolitické šoky z brexitu i Trumpových cel ustupují do pozadí, ačkoli některé dopady mohou ještě trvat.
Americká centrální banka navíc opět uvolnila měnovou politiku a globálním finančním podmínkám prospívá nárůst hodnoty cenných papírů i snižující se rizikové prémie dluhopisů. Globální nákupní index manažerů podle JP Morgan roste – stejně jako globální index investičních výdajů. Pouze vývoj ve službách se vyvíjí v určitém kontrastu k vývoji v německé ekonomice. Měřeno globálně, služby v říjnu mírně oslabují.
Na druhou stranu jsou tu oproti oživení let 2016–2018 rozdíly. Americká ekonomika se pohybuje na hraně vytížení kapacit, efekt Trumpova snižování daní se nebude opakovat, Čína bude omezovat svůj stínový bankovní sektor a měnové politice v eurozóně už nezbývají v brašně skoro žádné nástroje.
Každopádně to nevypadá, že by se blížil nějaký nový kolosální průšvih, jak je to dnes v módě věštit.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Insitut pro politiku a společnost.
