Ekonomicky se daří, nezaměstnanost je nízká, ale nějaký pocit velkého globálního hráče se nedostavuje. Německo chce být úspěšné, ale chce být také svým způsobem domácké a provinční, nebo se to alespoň zdá. Němci si stýskají, co by prý po nich všichni chtěli. Američané chtějí, aby více zbrojili a plnili smluvní závazky v rámci NATO, Francouzi chtějí větší solidaritu v rámci eurozóny, bojovníci za lidská práva chtějí, aby Němci zařídili, že v Turecku bude demokracie s dodržováním lidských práv podle západních standardů. V Británii spoléhají na Němce, že jim pragmaticky pomohou s brexitem, aby nedopadl katastrofálně. V Evropské komisi zase doufají, že Němci budou za Bruselem stát ve věci řízení vůči Polsku a možná časem i vůči Maďarsku, Italové by rádi, kdyby Němci rozvolnili obruče fiskálních pravidel pro eurozónu nebo jim ze společných zdrojů sanovali banky. A Poláci i pobaltské země by chtěly, aby jim Německo pomohlo proti Rusku a aby podpořilo diverzifikaci energetických zdrojů, resp. dovoz amerického plynu.
V Berlíně si vzdychají, že jim toho všichni nakládají víc, než oni chtějí nebo mohou zvládnout. Na druhou stranu v mnoha oblastech působí německá tichá síla, a někdy dokonce zvraty, poryvy a vzedmutí takřka revolučního charakteru, které mají obrovský vliv na politiku, společnost a hospodářství celé Evropy.Bez toho, aby se o tom na úrovni Evropy předem pořádně a do hloubky diskutovalo.
První takové vzedmutí se jmenuje Fukušima. Havárie měla větší dopad na Německo než na Japonsko samotné. Němci urychlili odchod od jaderné energie a v rámci evropského trhu s energií má jejich politika přirozeně zásadní vliv na vývoj cen i energetického mixu v sousedních zemích. Zrychlený úprk od jádra paradoxně způsobil větší závislost na plynu – na tom ruském především. Dočasně se zvýšila i závislost na fosilních palivech a vzrostly emise CO2. Když Němci zakážou jádro, opravdu budou tolerovat výstavbu nových bloků v ČR nebo v Polsku?
S tím souvisí rusko-německý plynovod Nord Stream 2, který ještě posílí závislost Evropy a Německa na ruském plynu. Nord Stream 2 vráží klín do evropské jednoty a spolupráce. Nord Stream 2 navíc rozkližuje atlantickou vazbu, německých firem se dotknou nové americké sankce. Plynovod odcizuje Německu Polsko a Pobaltí a problematizuje situaci Ukrajiny. Němci sice chvályhodně drží sankce proti Rusku, ale na druhé straně s Ruskem dělají obrovský byznys.
Pak je tu německá pozvánka pro uprchlíky, dočasné zrušení dlouho budovaných evropských pravidel ve jménu vyššího principu, jehož náhlé uplatnění ale nebylo diskutováno s partnery v EU. Výsledkem bylo umělé rozdělení EU na humanistický Západ a nesolidární a neempatický Východ, které se bude jen těžko spravovat.
Po Řecku a celém evropském jihu se v Berlíně žádá přísné dodržování pravidel, která Němci s Francouzi porušili jako první. Navíc německá politika permanentních přebytků v rozpočtu, obchodu i na běžném účtu vytváří v eurozóně neudržitelné nerovnováhy.
Ohledně slíbených výdajů na zbrojení v rámci NATO by bylo logické, že nejsilnější evropská země půjde příkladem, a nikoli naopak. Ale jinak jsme samozřejmě všichni vážně rádi, že je Německo stabilní, nepopulistické, spokojené a prosperující, protože v opačném případě by úplně všechno v Evropě bylo mnohem horší.
„Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost“
