Chafets tvrdí, že korunní princ Mohamed bin Salmán, zvaný MBS, vypadá jako pohádkový arabský princ, ale mluví jako pokrokář.
Plánuje liberalizovat a modernizovat tamější sklerotickou společnost, rozšířit občanská práva žen, redukovat závislost na těžbě fosilních paliv a uvolnit mocenské sevření poté, co královský klan s pěti tisíci příbuzných vysával zemi po generace.
Princ také slibuje transformovat islám v tolerantnější náboženství a přestat financovat extremistické mešity a džihádisty. Je toto arabský vůdce, na kterého se čekalo? Chafets konstatuje, že americký prezident Donald Trump tweetuje panu MBS podporu, zatímco zbytek Západu cudně mlčí.
MBS si počíná docela statečně a má mnoho nepřátel v řadách saúdské aristokracie, mezi miliardáři a jejich obchodními partnery, kteří se časem budou chtít pomstít. Uvěznil některé významné kleriky. Ti mají spoustu následovníků, kteří se nebudou chtít smířit s umučením džihádistických kazatelů.
Pak je tu ohrožení z Íránu. Íránský prezident Rúhání varoval před saúdskou aliancí s Američany a sionistickým Izraelem. Podle něj je to „strategická chyba“. Jenže Američané jsou se Saúdy v alianci už dlouhé dekády, takže se to zdá jako zbytečné varování. Jenže není. Je tam ta sionistická rovnice. Obvinění nějaké arabské hlavy státu z otevřené kolaborace se sionismem je životu nebezpečné. Ze stejných důvodů byl v 50. letech zavražděn jordánský král Abdulláh, v roce 1981 egyptský prezident Sádát a v roce 1982 Bašír Džamáíl, zvolený prezidentem Libanonu.
Proto prince MBS neoslavuje ani Izrael. Poslední, co Netanjahu potřebuje, je, aby MBS někdo zastřelil. Energický, liberalizující mladý král by byl dobrou zprávou pro Střední východ. Snad odolá hloupému pokušení nějaké invaze do Íránu. Musí dobře vědět, že saúdská armáda – ač disponuje drahými zbraněmi – je silou třetí kategorie.
…
Taktéž na Bloombergu píše Eli Lake k řadě uvězněných členů saúdské královské rodiny a vládnoucí kliky, že čistky a zbavování se mocenských rivalů většinou nevěští nic dobrého. V případě MBS to však lze chápat jako projev netrpělivosti a touhy rychle uskutečnit reformy.
Zavírání politických rivalů a obviňování z korupce většinou neposlouží dobře ani americkým zájmům. Vezměme si Putina nebo Si Ťin-pchinga.
V případě Saúdské Arábie je ale namístě zdrženlivý optimismus. Je to sice riskantní, ale minulé pokusy o modernizaci byly sotva polovičaté. Reformátoři vždy museli zároveň uklidňovat reakcionáře a konzervativce.
Je nesmysl vysvětlovat Trumpovu přízeň vůči MBS jako podkuřování autoritářům a diktátorům. Jde o dlouhodobou a promyšlenou kultivaci americko-saúdských vztahů, na níž už delší dobu pracoval Trumpův zeť Jared Kushner.
V USA sice leckdo z expertů varuje před unáhleností a ukvapeností MBS, protože v saúdské tradici je, že se věci dějí pomalu, na druhou stranu USA celé dekády žádaly Saúdské Araby, aby přestali dotovat extremismus skrze různé charity, a moc to nepomohlo.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
