Zajímavý postřeh mají na serveru Eurointelligence.com. Bylo prý docela frustrující, jak Martin Schulz nedokázal proti kancléřce skórovat. Debatovat prý Schulz relativně umí, potíž je v tom – a odráží to dilema SPD ve velké koalici –, že debatovat s Merkelovou je jako debatovat se svým šéfem. To byl prý ten hlavní pocit z debaty. Podstatné není, zda dokáže Martin Schulz identifikovat oblasti, kde s Angelou Merkelovou nesouhlasí. To dovede, třeba v otázce migrace. SPD byla v koalici s CDU/CSU osm let z dvanácti, kdy je kancléřka u moci. Merkelová je tak vlastně také kancléřkou SPD.
Jaspar von Altenbockum mluví o nepolitickém duchu celého léta, což je dobrý popis předvolebního Německa. Heribert Prantl v Süddeutsche Zeitung píše, že Schulz působil stejně rozpačitě, jako když Merkelová v politice začínala. Držel se zpátky a prý vyzýval a úkoloval sám sebe více než kancléřku.
Na Eurointelligence.com si myslí, že debata reflektovala fundamentální dilema SPD, kterým je neschopnost říci ne velké koalici. Sociální demokraté neumějí odolat lákadlu ministerských limuzín. SPD ztrácí schopnost oponovat.
SPD se mohla pokusit mobilizovat svoji voličskou základnu. Martin Schulz se mohl pokusit působit větší rachot. Sice by se kancléřem stejně nestal, ale Merkelová by se musela více snažit. SPD se podle serveru vlastně rozhodla nebojovat. Mohla už před rokem odejít z velké koalice a útočit zvenčí. Třeba by nevyhrála, ale byla by na tom lépe než nyní.
Ve svém sloupku pro FT upozorňuje Wolfgang Münchau, že co se týče budoucnosti EU a eurozóny, bude německá povolební situace mnohem obtížnější, než si lecjaký pozorovatel zvenku myslí. Třeba v otázce oddlužení Řecka, v tom, co chce ohledně eurozóny francouzský prezident Macron, a podobně. V současné době má německá velká koalice 80 procent křesel v parlamentu. Takto silná pozice je ale už záležitost minulosti. V Bundestagu posílí menší strany, které nesdílí entuziasmus pro větší integraci eurozóny. Příznačné také je, že o tak klíčovém tématu, jako je budoucnost eurozóny, a o představách francouzského prezidenta Macrona v tomto směru televizní debata vůbec nebyla.
Nejnovější průzkumy veřejného mínění každopádně ukazují, že obě velké strany si debatou nepomohly. Mírně posilují menší strany: Levice (die Linke), Alternativa pro Německo a FDP.
Tento trend ovšem naznačuje, že v Německu bude po volbách opět pokračovat velká koalice. Žádný z obou diskutérů to v televizi koneckonců nevyloučil. Průzkumy naznačují, že koalice křesťanských demokratů s liberály z FDP by mohla mít jen nejtěsnější možnou většinu. Podpora Zelených stagnuje, takže strana možná usoudí, že potřebuje ještě zůstat v opozici, a ne se špinit v komplikované a programově dosti nelogické koalici typu Jamajka (podle barev) s CDU/CSU a FDP.
Jaké jsou zájmy České republiky? Nejlepší je pro nás koalice s FDP, protože ta vlastně zaručuje, že nebude v dohledné době žádná další integrace eurozóny, a tedy ani dvourychlostní Evropa, která by nás vyřadila z integračního proudu. SPD žádá větší integraci eurozóny, nejvíce vychází vstříc Macronovi. Navíc SPD žádá daňovou harmonizaci v celé EU. A to nemluvíme o proruských a protiamerických spádech SPD.
FDP žádá vyloučení Řecka z eurozóny. Každý stát si má řešit svoje dluhové problémy a záchranu sám. I když tak by to v koalici pochopitelně nedopadlo, nějaký potenciál skutečných změn to naznačuje. V případě SPD v koalici je dynamika opačná.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
