Píše to v rozsáhlé eseji pro Bloomberg skotský ekonomický historik Niall Ferguson.
Přinášíme z eseje několik důležitých postřehů a myšlenek. Ferguson už prý tři roky vysvětluje všem, kdo mají trpělivost poslouchat, že „Čímerika“, tedy symbióza ekonomických vztahů mezi Čínou a USA, skončila.
Čímerika byla dominantním rysem globální ekonomické krajiny od vstupu Číny do Světové obchodní organizace (WTO) v roce 2001 až do globální finanční krize v roce 2008. Pak se postupně začala rodit druhá studená válka.
Na rozdíl od horkých válek se poměrně obtížně stanovuje, kdy studená válka začíná. Ale určitě začala mnohem dřív než Donald Trump spustil v roce 2018 cla na čínské dovozy. V té době se už Amerika a Čína začaly srážet v tolika tématech, že studená válka je ještě docela dobrý výsledek s tím, že jediná alternativa je právě válka horká.
1. Ideologie – čínský prezident Si Ťin-pching zakázal západní myšlenky v čínském vzdělávání, které se má výhradně řídit marxismem-leninismem.
2. Ekonomická konkurence – vysoký růst Číny vede k dohánění ekonomické úrovně USA.
3. Technologické závody – Čína systematicky rabuje americké intelektuální vlastnictví, aby se stala vítězem ve strategických oblastech, jako je umělá inteligence.
4. Geopolitická rivalita – Čína horečně buduje letiště a základny v Jihočínském moři.
5. Přepisování historie – jen oficiální stranický narativ může být v učebnicích, muzeích i sociálních médiích.
Dále tu máme špionáž, propagandu a závody ve zbrojení.
Dokladem studené války je i projev čínského prezidenta Si z 1.července k výročí čínské komunistické strany: „Čína nikdy nepřipustí, aby ji nějaká zahraniční síla mohla zastrašovat, utlačovat nebo zotročovat. Kdo se o to pokusí, bude krvavě rozbit ocelovou silou…“
MACHÁČEK: Merkelová míří do Bílého domu a Německo jako geopolitický pštros |
I americký sentiment se mění. Podle průzkumů mají nyní tři čtvrtiny Američanů nepříznivý názor na Čínu. Zadržování Číny je ve Washingtonu podporováno nadstranickým konsensem. Trend ke studené válce je ale paradoxně ignorován tam, kde může leckdo nejvíc ztratit. A to na Wall Street. I v době, kdy se Čína stala „ground zero“ covidu, kdy zrušila svobody v Hongkongu a zesílila represi Ujgurů, peníze z New Yorku proudí do všech čínských provincií.
JP Morgan Chase utratil v listopadu miliardu dolarů za čínský joint venture. Goldman Sachs a Morgan Stanley nakoupily čínské investiční a brokerské firmy.
Čínské investice do USA činily v roce 2019 4,8 miliardy dolarů. Americké investice do Číny v tomtéž roce 13,3 miliardy dolarů.
A jde nejen o Wall Street. Pepsi Cola nakoupila za 700 milionů dolarů čínského výrobce pochutin. Tesla a mnoho dalších zvyšují čínskou produkci.
Zajímavý fenomén poslední doby je útok čínských regulátorů na čínské firmy, s jejichž akciemi se obchoduje v USA. Čína zdůrazňuje, že čínské firmy musí poslouchat především čínské regulátory, tedy stranu. Ekonomicky to pro Čínu nedává moc smysl, protože v důsledku demografie a vysokého zadlužení firem bude ekonomický růst v Číně zpomalovat. Proč tedy komplikovat život vlastním firmám, které si chodí do USA pro peníze? V USA se obchoduje s akciemi 244 čínských firem, jejichž tržní kapitalizace činí 1,8 bilionu dolarů.
Jeden úspěšný čínský technologický investor před dvěma lety Fergusonovi vyprávěl, že jsou tři druhy Číny.
1. Nová nová Čína, kterou představuje onen investor a dynamický technologický sektor. „Často lítáme přes Pacifik, v Kalifornii trávíme třetinu roku, mnozí z nás mají i americký pas.“
2. Pak je tu nová stará Čína, tedy ty státní podniky, které jsou ziskové a konkurenceschopné: banky, telekomy apod.
3. A nakonec je stará stará Čína: těžký průmysl a rezavý pás prodělečných státních podniků.
Elity komunistické strany jsou spojeny s novou starou Čínou. Stará stará Čína jsou obyčejní lidé v rezavém pásu a na zaostalém venkově.
Nová nová Čína se dostala pod tlak komunistické elity. Pád pana Jacka Ma z Alibaby z úrovně superhvězdy srovnatelné s Elonem Muskem do neviditelnosti je toho symptomem. Stejně jako to, jak si čínští regulátoři nyní došlápli na čínské firmy kótované v USA.
Priorita čínské komunistické strany není ekonomický růst, ale udržení a posílení vlastní moci. Čína také nutí všechny firmy, aby s vládou sdílely více uživatelských dat.
Čína zkrátka směřuje k posilování tyranie a tyranie nakonec zkorumpuje vládu a celé dekády budovaný technokratický systém.
Američtí investoři, kteří uvěřili, že Čímerika přežije globální finanční krizi způsobenou Amerikou i globální pandemii způsobenou Čínou, na to časem doplatí.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
