V Evropě zavládlo minulý týden zklamání z toho, že americký prezident Donald Trump prý odmítl při odhalování nové budovy a památníku specificky a s patosem zmínit důležitost článku 5 pro dnešní dobu. Místo toho velmi naléhavě a ostře svoje evropské spojence vyzval, aby svoje závazky rychle vyrovnali. A nejen to – pravil, že je potřeba Americe doplatit i „dlužné částky“ z doby, kdy se ona dvě procenta neplatila.
Zklamání je ale možná slabé slovo, spíše zavládla mediální hysterie.
Ještě se pořád nevyjasnilo, kde se vlastně vzalo to očekávání, že Trump pronese patetický projev o důležitosti článku 5, když bylo spíše logické počítat s tím, že bude zdůrazňovat plnění závazků, jak koneckonců slíbil svým voličům před volbami i po nich.
Podívejme se ale na Trumpův projev podrobně. Ve třetím odstavci projevu se praví: „Naši spojenci v NATO po 11. září odpověděli rychle a rozhodně a poprvé v historii byl spuštěn článek 5 kolektivních obranných závazků.“ A pak jsou důležité poslední tři odstavce. „... je to bolestivé připomenutí barbarského zla, které ve světě stále existuje a které musíme umět porazit a čelit mu jako skupina... Tyto zkroucené kusy kovu symbolizují nejen to, co jsme ztratili, ale i to, co nás navždy spojuje. Odvaha našich lidí, síla našeho jednání a závazky, které nás spojují v jeden celek. Nikdy nezapomeneme na ztracené životy. Nikdy neopustíme přátele, kteří se za nás postavili...“
Na bratislavské geopolitické a bezpečnostní konferenci Globsec, která se konala minulý víkend, na tyto části projevu jasně upozorňovali jak americký generál John Allen, tak republikánský senátor Ron Johnson, který má k Trumpovi blízko. I když to měli oba američtí řečníci tak trochu v popisu práce, je dobře, že na to upozornili, protože ta slova jsou přece nakonec docela jasná. To si evropští novináři a politici vážně mysleli, že bude Trump o amerických bezpečnostních zárukách pro Evropu hovořit v projevu od začátku do konce?
Co se těch dvou procent týče, připomíná mi to slavný výrok Winstona Churchilla o tom, že „demokracie je nejhorší možná forma vlády kromě všech těch ostatních forem, které byly čas od času vyzkoušeny“. Dvě procenta jsou zkrátka kompromis, na kterém se všichni dohodli. Pak můžeme strávit hodiny a dny diskusemi o tom, v čem je celá ta „dvouprocentní věda“ nedokonalá nebo proč to z pohledu té či oné země dokonce vypadá nesmyslně.
Tak například severské země jako Norsko a Dánsko patří v Evropě k těm nejbohatším, takže v absolutních číslech investují nepoměrně víc než třeba postkomunistické státy. Takové Řecko přes finanční a ekonomickou krizi žádné doporučení dvou procent nepotřebuje, protože vždy bude utrácet víc. Potřebuje mít jistotu, že se nenechá převálcovat Tureckem, kdyby na to přišlo. Španělsko asi zrovna zase nemá pocit, že by bylo ohrožováno Ruskem. Amerika sice vynakládá okolo na obranu čtyř procent, ale kolik z toho je spojeno s Evropou? Na druhou stranu má Amerika satelitní a kosmické systémy a flotily lodí, které může z Asie do Evropy přesunout, bude-li chtít, a podobně.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
