Toto jsou uvahy na draka. Jeste se nenasel nikdo, kdo by vypracoval proveditelny koncept ktery by akceptovaly vsechny zeme a podle toho by taky jednaly. Jak znam vedce pro Boha jen zadnou scientokracii. To by se panove ucenci porvali a tekla by krev. Skoncilo by to u soudu, ktery by se stouto problematikou zabyval nekonecne dlouho. Pane Machacek, vratme se zase na zem.

Vláda vědců by se pochopitelně nijak nelišila od vlády jakékoliv jiné skupiny, která vystupuje v zájmu vyššího dobra, Výbor pro veřejné blaho může už přes dvě století poučit ty, kteří jsou ochotni se poučit. I vědci jsou lidé a i mezi nimi by se do popředí dostali největší sv.ně.

Něco jiného je vláda vědeckého přístupu. To by na první pohled šlo (pokud bychom tedy dokázali vybrat patřičné vládce). Jenže problémů, které lze řešit vědecky, je v politice omezené množství. Jednak mnoho problémů nemá "správné" řešení - jak lze vědecky určit správnou výši důchodů? A jednak většina problémů je příliš komplikovaná. Věda (alespoň přírodní věda, humanitní vědy ve vědeckém přístupu občas pokulhávaji) se snaží problém co nejvíce očistit od vedlejších vlivů, protože jinak nemusí jít odhalit ta klíčová závislost. Toto očištění v praxi nemusí být možné, nebo se jím skryjí zásadní důsledky.

Proto nám věda prostě říkat, co máme dělat, nemůže.

Co by však dělat šlo, je vědecká validace politických rozhodnutí. Protože vědecky sice nelze rozhodnout správně, ale mnohdy není problém poznat, že zvolené rozhodnutí je špatně.

(pokračování) přesnosti, zdravé skepsi a ne stádnosti?

Ve skutečnosti je očividné, že věda funguje docela dobře. Vědci se musejí vyrovnávat se záplavou informací, hodnotit, které jsou relevantní, a které nejsou, a na základě toho rozhodovat o dalších krocích ve svém výzkumu nebo vývoji. Všichni vidíme výsledky - elektronika je stále složitější, a přesto funguje, meteorologické předpovědi jsou stále přesnější, vlastnosti materiálů se zlepšují atd.

Neříkám, že by vědci měli vládnout - na to platíme politiky -, ale že by neškodilo uplatnit více z vědeckého přístupu ve správě věcí veřejných nebo třeba při psaní komentářů. Například Vaše agumentace '(1) ekonomové se mýlili - (2) všichni vědci jsou stejní - (3) klimatologické předpovědi jsou nespolehlivé jako ekonomické - (4) politici nemusejí klimatologické předpovědi brát vážně' by ve vědeckém světě ztroskotala už na výroku (2).

K čemu vychovávají univerzity nevím, osobně bych řekl že k ničemu, jen nedostatek některých vlastností odfiltrovávají. Nicméně vlastnosti, které autor zmínil, povětšinou opravdu nesouvisí s akademickou dráhou, proto není důvod se domnívat, že zastoupení mezi vědci bude jiné (i když se může ukázat, že je, protože korelují s vlastností, která má na vědeckou dráhu vliv). Výjimkou jsou ti geniové, jsem ochotný se vsadit, že mezi vědci jich je víc než mezi popeláři. Dokonce bych se nedivil, kdyby jich bylo mezi všemi profesemi nejvíc mezi vědci, protože dost geniů má zase ubráno v jiných oblastech a akademické prostředí je do jisté míry chrání.

Vážený pane Macháčku, z Vašeho komentáře je vidět, že jako politicko-ekonomický komentátor máte pochopení pro politiky a ekonomy, ale obávám se, že nemáte příliš pochopení pro vědce.

Ze své (omezené) zkušeností můžu potvrdit, že je mezi nimi, jak píšete, hodně "géniů, egomaniaků, podrazáků, dobráků, slušných lidí, ovcí i skeptiků", ale nepřijímám, že je takových "stejné procento ... jako v každé jiné profesi". Kriticky myslícího vědce hned napadne: To je silný výrok - jak na něj přišel? Sám? -Dá se vůbec předpokládat, že to vážně zkoumal? Nebo to někde četl? -Proč nenapíše, kdo a kde to publikoval? Proč to procento nemůže být třeba poloviční nebo dvojnásobné oproti (dosaďte libovolný jiný obor)? Copak nevychovávají university k přesnosti myšlení i vyjadřování, k ověřování informací i kontrole plausibility vlastních výsledků, k otevřenosti k myšlenkám jiných, ovšem s kritickým odstupem, k publikaci ověřitelných výsledků a jasnému označení dosud neověřených hypotéz - tedy k poctivosti, přesn