Dohoda byla uzavřena v březnu roku 2016 s cílem omezit příliv uprchlíků ze Sýrie do Evropy. Kolaps dohody by nejprve postihl Řecko, které na něco takového vůbec není připraveno a řeší s Tureckem další žhavé problémy. Článek týdeníku Der Spiegel zde:
Neshody se týkají toho, co kdo bude platit a za co vlastně. V první tranši tří miliard eur financoval rozpočet EU jednu třetinu, dvě třetiny byly placeny členskými státy. Evropská komise chce pokračovat ve stejném poměru, členské státy to ale odmítají, vše má prý financovat rozpočet EU. Spiegel cituje dokumenty, kde Německo žádá, aby Turecko z těchto peněz financovalo výhradně infrastrukturu, školy a nemocnice. Německo také žádá, aby EK vysvětlila, které jiné položky v rozpočtu EU chce v důsledku pokračování dohody s Tureckem omezit.
Řecké uprchlické tábory na ostrovech jsou momentálně přeplněné, a navíc se Řecko neúspěšně snaží dostat dva své vojáky z tureckého vězení. Vztahy mezi oběma členy NATO jsou momentálně velmi špatné.
…
Podle komentátora německého deníku FAZ Majida Sattara jsou všechna velká „proruská zvířata“ z německé sociální demokracie na odchodu z vlivných vládních pozic. Gerhard Schröder je hlavním Putinovým lobbistou. Frank-Walter Steinmeier je prezidentem. A Sigmar Gabriel je pouhým poslancem v zadních lavicích. Bývalý šéf SPD Matthias Platzeck je předsedou německo-ruského fóra, které ostře oponuje sankcím a nedávnému vyhošťování diplomatů. Platzeck je představitelem staré ostpolitik SPD, v jejímž rámci se Rusko nekritizovalo, ať dělalo cokoli. Středem byly zvláštní vztahy s Ruskem. Pro Steinmeiera je dosud Rusko „neopomenutelným partnerem“. Nový ministr zahraničí za SPD Heiko Maas tento názor a postoj velmi mění, ale zatím je to třeba považovat za experiment, ne každý ve straně je s tím spokojen.
Podle Sattara proruský sentiment v SPD souvisí i s tradiční odtažitostí SPD vůči NATO a s nechutí k anglosaské politické kultuře všeobecně. Uvidíme, jak německou pozici vůči Rusku ovlivní povolební vývoj v Itálii, kde se také čeká posun, ale opačným směrem.
Bývalý řecký ministr financí Janis Varufakis uvažuje na Project Syndicate o tom, co by bylo, kdyby... Kdyby prý Británie byla vstoupila do eurozóny, žádný brexit by se nekonal, protože odejít z eurozóny je prakticky nemožné.
Rozhodnutí o nepřijetí eura Británií bylo velmi těsné. Tony Blair byl pro, ale zastavil ho ministr financí Gordon Brown. Paradoxně jsou tito dva dnes hlavními aktivisty ve snaze o zvrácení brexitu. Tehdy jim ale nedošlo, čemu by mohli zabránit. Uprostřed krize eurozóny by Británie podle Varufakise souhlasila s fiskální unií a ta by zase zabránila migraci z EU do Británie, která byla hlavní příčinou toho, jak dopadlo referendum.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
