Wall Street byl překvapen tím, že centrální banka nebude měnit jízdní řád zmenšování své bilance, jež tolik narostla během celé krizové a postkrizové dekády po roce 2008. Šéf americké centrální banky Jay Powell doslova řekl, že na nastavení „autopilota“ se nebude nic měnit. Americká centrální banka také nehodlá nic měnit na harmonogramu zvyšování úrokových sazeb, pouze si v příštím roce odpustí jedno zvýšení o 0,25 procenta.
Akciové trhy z toho utrpěly doslova šok. Vzhledem k tomu, že akciím se nedaří už celý prosinec, hlavní aktéři trhu spíše čekali, že Fed přispěchá trhům na pomoc a svoje plány na utahování měnových kohoutků zmírní či odloží.
Taktéž se mělo za to, že americká centrální banka naskočí na prognózy o zpomalování světového i amerického hospodářského růstu. Mnoho ekonomů a analytiků totiž začalo v poslední době věštit výrazné hospodářské zpomalení, nebo dokonce rovnou globální recesi či krizi. A další experti tvrdí, že pokud dojde k recesi a přijde další hrozba deflační spirály, budou mít centrální banky po ruce mnohem menší objem alternativních nástrojů, než měly před rokem 2008. Věštit krizi je nyní zkrátka v módě.
Řada analytiků proto od včerejška tvrdí, že Fed špatně vyhodnotil situaci na trzích i hospodářský výhled, či že dokonce včera udělal velkou chybu. Jay Powell na středeční tiskové konferenci řekl, že „centrální banka primárně nesleduje žádné trhy“ a že „troška volatility“ tolik neškodí.
Jak to všechno rozumně vyhodnotit? Americká centrální banka jistě není neomylná, ale jestli udělala chyby, nebo nikoliv, poznáme nejdřív za několik měsíců, ale spíše až v horizontu několika let. Vezměme si situaci po pádu Lehman Brothers v roce 2008, kdy Fed zachraňoval a slučoval banky, ale spustil též (z tehdejšího pohledu experimentální) program kvantitativního uvolnění, tedy nákupu státních a jiných dluhopisů různé kvality. Celá plejáda ideologických a dogmatických ekonomů tehdy věštila, že Fed vyvolá vysokou inflaci, když ne hned, tak se zpožděním, a podobně, ale byli na omylu.
Stejně jako mají analytická oddělení účastníci trhů či investiční banky, má svoje expertní týmy i centrální banka. Hlavně má ale jako každá centrální banka nejlepší informace, statistiky a databáze. Na druhou stranu je pravdou, že žádné lepší informace nepomohou v odhadu toho, kdy se něco zhoupne v paniku. Lze se ovšem důvodně domnívat, že panika a Vánoce k sobě zrovna moc nepasují.
Americké trhy jsou zvyklé, že jim při pádech a prudkých poklesech centrální banky pomáhají. Platilo to v éře Alana Greenspana v 90. letech a do poloviny první dekády. Jako výpomoc trhu bylo možné vnímat i experimentální měnovou politiku Fedu Bena Bernankeho po roce 2008, tehdy ovšem nešlo o výpomoc trhu, ale doslova záchranu všeho.
Dnes je centrální banka vnímána už ne jako přítel trhu a byznysu, ale trochu jako nepřítel. Spíše se však chová neutrálně a soustředí se prostě na svoje zákonné poslání, které je dle amerických zákonů duální: centrální banka sleduje měnovou stabilitu i zaměstnanost. Pokud pomáhala trhům, pak jedině proto, že uměla argumentovat, že ten který konkrétní propad trhů ohrožuje měnovou stabilitu nebo zaměstnanost anebo obojí.
Americký Fed dnes ostře napadá i prezident Donald Trump, který je kritizován, že ohrožuje nezávislost centrální banky. To se ale může stát, že prezident je kritický, ba útočný. Nezávislost přece spočívá v umění a vůli tuto nezávislost ustát a uhájit právě pod palbou útoků a kritiky.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institu pro politiku a společnost.
