Aby bylo jasno. Petra Pitharta si velmi vážím za jeho disidentskou minulost i za mnohé jeho politické počiny. Namátkou: jeho vláda zabránila tomu, aby šla Škoda Auto do kuponové privatizace, naopak byla prodána Volkswagenu a od té doby je tahounem české ekonomiky. Oznámil v Česku jako první politik, že mu byl nabídnut úplatek (šéfem Agrobanky). Odměnou byly tahanice po výsleších a soudech. Byl důstojným senátorem i šéfem horní komory. Před pěti lety vysvětlil (a předpověděl), proč je a bude přechod na přímou prezidentskou volbu pro Českou republiku katastrofou.
Leccos mu i nešlo, třeba vyjednávání s Mečiarem, a osobně mne v poslední době zarážejí jeho výzvy k obchodnímu ochranářství Evropy před světem.
Když je ale ten Pithartův projev všude a unisono tak vysoko hodnocen, dovolím si tu také s lecčím nesouhlasit. Výzva k tomu, aby se Česká republika nevzdalovala své západní orientaci, je samozřejmě zásadní a jediná správná. Když ale intelektuál jako Pithart parafrázuje román Güntera Grasse „Račím krokem“ – Im Krebsgang (česky vyšlo pod titulem Jako rak), mohl by to přece jen zmínit.
Diskutabilní je kritika toho, že politici akcentují především „ekonomiku“ (u Havla i Pitharta). Co se tím přesně myslí? Je to taky práce, třeba? Lze obyčejným lidem vůbec vyčítat, že je především zajímá, aby měli práci, aby se do práce nějak dostali, aby za ni dostali slušně zaplaceno? Když mají v regionech lidé na krku spoustu nesmyslných exekucí, není to náhodou také „ekonomika“?
Minulé vlády se na lidi v menších městech, na venkově a v regionech dost vykašlaly. A proto taky vyhrál prezidentské volby Miloš Zeman.
Pak je tu ta pasáž s Pithartovou obhajobou politiky a tradičních politických stran. Pithart se nikdy netajil tím, že v tomto s Havlem zásadně nesouhlasil. V rudolfinském projevu to ale smíchal. Havel mnohokrát varoval politické strany, které se v Česku proměnily v profesionální organizace vybírající výpalné (podepřené ideologií), že se jim jejich počínání a fungování vymstí.
Nejlepším lékem k ozdravení politických stran a politiky je konkurence. Teď když ji politické strany mají, mohou se přece konečně pod tlakem čistit a ozdravovat. Když je tak žádaná konkurence na trhu, kde permanentně ozdravuje a otužuje podniky, proč tolik vadí na trhu politickém?
Na ČT24 Pithart divákům vysvětlil, že „politické divizi Agrofertu“ nezbude nic jiného než vládnout s komunisty. Ano, to zní velice logicky. Majitel podniků, který na rozdíl od Kalouska nezvyšuje daně, bude vládnout s komunisty. Skutečnost je taková, že spolupráci s komunisty„nevyloučil“ premiér Sobotka, kterému chtěl Pithart svým projevem dle vlastních slov pomoci.
Lze s Pithartem souhlasit, že si má každý Havlův rudolfinský projev z roku 1997 pořádně přečíst. Já si z něj třeba nejlépe pamatuji: „Stát je silný tam, kde má být slabý, a slabý tam, kde má být silný.“ Tehdy jsem si to „překládal“ tak, že stát tehdy toleroval rozkrádání bank a kapitálového trhu, který vůbec nereguloval (tady například ta slabost), a nebyl schopen ani zprivatizovat velké banky (tady ta zbytečná síla). Zatraceně – ono je to zase o té „ekonomice“, podobně jako když má dnes někdo takové „přízemní zájmy“, jako je třeba výběr daní.
V následných rozhovorech (například pořad Interview ČT24) se Petr Pithart podivuje nad tím, kolik lidí mu říká, jak byl jeho projev statečný. Souhlas – mluvit takto k „pražské kavárně“ není nic vybočujícího: na Zemana a Babiše tu přece nadává skoro každý. O fous „odvážnější“ by ale přece jen bylo, kdyby jejich jména zazněla. Odvážné by též asi bylo, kdyby Pithart takhle mluvil někde na venkově nebo v menším městě. Pokud by mu tam ale lidé rozuměli.
Čtenáře zvu na debatu o EU a brexitu v rámci Fora 2000:
