Roubini to píše v článku pro Project Syndicate. Utěšovat nás může snad pouze to, že od roku 2008 už nejsou Roubiniho články zase tak pronikavé. A to, že někdo něco předpověděl před devíti lety, vůbec neznamená, že bude ve všem prorokem znovu.
Roubini upozorňuje, že 70 let poválečné prosperity stálo na globálním pořádku vedeném Spojenými státy. Na systému svobodného obchodu a bezpečnosti sdílené se spojenci. Na protržních režimech obchodní liberalizace, kapitálové mobility a odpovídající politiky sociálního zabezpečení. To všechno kryly americké bezpečnostní garance: v Evropě skrze NATO, v Asii a na Blízkém východě.
Trump od začátku hrozí, že bude prosazovat protiglobalizační, protekcionistickou politiku, která bude omezovat obchod a svobodný pohyb pracovní síly a kapitálu. A vrhá pochybnost na americké bezpečnostní garance s tím, že žádá spojence, aby platili více na svou ochranu. Pokud to myslí vážně se svým heslem „Amerika na prvním místě“, bude jeho administrativa pousunovat americkou geopolitickou strategii směrem k izolacionismu a unilateralismu.
Když Amerika prosazovala podobnou politiku naposledy, tedy ve 20. a 30. letech, pomohla zasít semena druhé světové války. Protekcionistická opatření jako Smoot-Hawley Tariff, který zavedl ochranářské sazby na tisíce druhů dováženého zboží, vyvolal odvetná opatření. Ta prodloužila obchodní a měnové války, které jen zhoršily velkou hospodářskou krizi. Amerika propadla falešnému pocitu izolacionismu – mylně se domnívala, že je v bezpečí, chráněna dvěma oceány. To umožnilo Německu a imperiálnímu Japonsku vést agresivní války a ohrozit celý svět. Teprve útok na Pearl Harbour v prosinci 1941 přinutil Ameriku vystrčit hlavu z písku.
Evropská unie se přitom rozpadá i bez perspektivy menšího amerického angažmá v Evropě, po loňském brexitu a nezdařeném italském referendu. Letos mohou protievropská hnutí zvítězit v prezidentských volbách ve Francii a v parlamentních volbách v Itálii.
Bez aktivního amerického angažmá nastoupí v Evropě agresivní, revanšistické Rusko. Rusko se už nyní staví evropským a americkým zájmům na Ukrajině, v Sýrii, na Balkáně a v Pobaltí. Kdyby došlo k rozpadu EU, Rusko na tom vydělá tím, že znovu získá vliv v bývalém sovětském bloku. Všude po Evropě bude Rusko dále posilovat a sponzorovat protievropská hnutí. Pokud Evropa postupně ztratí americký bezpečnostní deštník, nikdo na tom nevydělá tolik jako Putin.
Trumpova politika může také zhoršit situaci na Blízkém východě. Tím, že chce Trump učinit Ameriku energeticky nezávislou, americké zájmy logicky tuto oblast opustí. Pokud Amerika opustí svoje sunnitské spojence, všechny regionální mocnosti – od Saúdské Arábie přes Turecko po Egypt – se mohou rozhodnout získat jaderné zbraně. Podobně v Asii: odchod od multilaterální dohody TPP může pouze posílit dominanci Číny v oblasti.
Stejně jako v 30. letech může americký izolacionismus a protekcionismus nejen poškodit ekonomický růst a obchod, revizionistické síly mohou začít podminovávat Amerikou zajišťovaný světový pořádek. „Amerika na prvním místě“ – to je recept na ekonomické a vojenské neštěstí.
Jako varování je Roubiniho článek výborný. Dovolíme si jen několik poznámek. Opuštění velkých dohod o liberalizaci obchodu nutně nemusí znamenat nástup protekcionismu, tedy rychlého zvedání obchodních bariér. Prostě se jen nebude dále liberalizovat.
Americkou energetickou samostatnost de facto oznámil a podporoval už Barack Obama, Amerika už delší dobu nechápe Blízký východ jako tolik strategický, jako tomu bylo dřív. Nepochybně to souvisí i s tím, že se americká vláda rozhodla v Sýrii v minulých letech intervenovat. To, že chce Donald Trump zrušit strategickou dohodu s Íránem (a obnovit tedy sankce), naznačuje, že Amerika svoje sunnitské spojence v oblasti asi hned tak neopustí.
Restart s Ruskem zahájila Obamova administrativa a tatáž administrativa rozhodla u nás nepostavit radar. V Trumpově okolí se pohybuje také mnoho rozumných lidí – jako například Henry Kissinger. A americký Kongres v drtivé většině není Rusku nakloněn.
