Monitor Jana Macháčka

zasílat e-mailem
22. srpna 2019 13:13 Lidovky.cz > Zprávy > Monitor Jana Macháčka

MACHÁČEK: Pokles Německa, nástup Francie

Emmanuel Macron. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Emmanuel Macron. | foto: Reuters

Jacek Rostowski bývalý polský ministr financí, ale taktéž v Británii narozený britský občan, syn člena polské exilové vlády a ekonom Arnab Das napsali na server Project Syndicate článek o novém rozložení sil v Evropě po odchodu Spojeného království a v době, kdy Amerika možná zvažuje svoje bezpečnostní garance poskytované starému kontinentu.

Jak se praví v předsazené části textu, říkávalo se, že Evropa nejlépe funguje, když jsou z ní Rusové venku, Němci dole a Američané uvnitř. Jak to vypadá dnes? Rusové jsou nahoře, Němci na cestě dolů, Američané možná vycouvají a Francie je na vzestupu.

Na první pohled to vypadá, že výsledek evropských voleb a nominace na důležité posty rozložení sil v Evropě příliš neproměnily. Nacionalistické strany tolik neposílily a nový vedoucí tým tvoří lidé zastávající federalistické názory. Fakt, že po půl století je předsedkyní Evropské komise Němka, naznačuje, že německá dominance v EU pokračuje.

Spodní proudy se ale leckdy liší od toho, co je vidět na povrchu. V historii je běžné, že se hegemoni ujímají formálního vedení, když jejich moc oslabuje. Několik faktorů ohrožuje status Německa coby „největšího evropského psa“.

Německá dominance stála až dosud na několika věcech. Na zdánlivě nekonečných amerických garancích. Na vynikajících strojírenských firmách a celkové věřitelské pozici (net creditor). Ale základy se začínají drolit a doba Německa na vrcholu končí.

Jeden faktor jsou nízké úroky. Desetileté řecké či italské dluhopisy vynášejí méně než ty americké, takže i tyto země mohou dnes financovat svůj dluh snadno, bez velké rizikové prémie. Riziko další krize eurozóny opadá. Německá „měkká síla“ oslabuje. Ta stála na tom, že Německo nabídlo finanční pomoc a diktovalo fiskální přísnost a strukturální reformy.

Poměr politické moci v Evropě se také posunuje. Brexit pomůže Francii dostat se do role, kterou měla v EHS před rokem 1990, kdy velmi záleželo na tom, kam se Francie přidá. Tehdy byly západní Německo, Španělsko a Itálie považovány za příznivce větší evropské integrace. Británie byla vždy proti a Francie měla rozhodující hlas. To vysvětluje modus operandi pověstné německo-francouzské lokomotivy. Francie si vždy mohla vybírat takovou cestu evropské integrace, která nejlépe vyhovovala jejím národním zájmům.

Sjednocení Německa a krize eurozóny tohle změnily. Británie se stala více euroskeptickou a odmítla politickou a fiskální unii, bez níž si nedokázala eurozónu představit. Francie tlačila na společnou ekonomickou vládu a Německo mělo rozhodující hlas. Oponovalo hlubší evropské integraci především s poukazem na to, že by to více rozdělilo Evropu na členy a nečleny eurozóny. Německo také hájilo své finanční zájmy a zájmy dalších věřitelských zemí ze severní Evropy. Brexit ale znovu nastolí pořádek z doby před rokem 1990, s Francií více ve středu dění.

Navíc, obchodní tenze, ohlášený rychlý přechod na zelenou energii a zvýšené geopolitické tenze, to vše bude narušovat německý hospodářský model založený na exportu. Německá ekonomika čelí recesi a její exportní sektor oslabí.

Co se týče tvrdé síly, je to pro Německo ještě horší – kvůli sérii ruských zahraničních intervencí a pochybách o Trumpově oddanosti kolektivní obraně Evropy. Francie má na rozdíl od Německa dostatečné konvenční a nukleární síly a výhodnější strategickou polohu, kdy ji od Ruska odděluje Německo a Polsko.

V kontextu EU tyto faktory představují důležitý posun. Případná geopolitická a ekonomická renesance bloku bude záležet na postoji Francie. Kromě toho Francie politicky leží přesně mezi věřitelskou skupinou (Německo, Nizozemsko), která žádá reformy, splátky a fiskální přísnost – a dlužníky z oblasti Středozemního moře (Portugalsko, Itálie, Řecko, Španělsko), kteří žádají fiskální transfery.

Dvě poznámky Monitoru JM:

Text je provokativní a vyhrocený, ale tak se má psát, aby si toho někdo všiml. Role Francie možná posílí, ale k tomu Francie také potřebuje lepší ekonomický růst. Navíc se nám nezdá, že by Amerika zpochybňovala svoje závazky vůči členům NATO.

Debata Jana Macháčka

Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.

Jan Macháček

Autor

Jan Macháčekjan.machacek@lidovky.czČlánky