V poslední době leckdo pronáší moudra typu, že Čína zestárne ještě předtím, než zbohatne. Z toho vyplývá, že představa, že nastupující čínská globální dominance brzy narazí na bariéru: demografii.
Nízká porodnost povede k tomu, že čínská populace se v příštích dekádách zmenší a Čína prudce zestárne. Počet obyvatel v Číně už dokonce začal prudce klesat, a to mnohem rychleji, než předpokládala třeba OSN.
Velká, expandující a mladistvá populace pozvedla v historii mnohé národy. Mocnosti potřebují čerstvá těla do válečných mašinérií a více občanů, kteří budou odvádět více daní. Výbojům Napoleona třeba předcházel populační boom a vysoká porodnost v druhé polovině 18. století. Ve 20. století se ale francouzská populace dostala v Evropě až na 3. místo, za Německo a Británii, což je pro francouzské elity mimochodem zdrojem určité úzkosti.
Ve 21. století už ale nemusí pokles populace tolik znamenat jako dřív. Boje o moc už asi nebudou rozhodovat velké pozemní bitvy. Třeba v nedávné válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem hrály zásadní roli drony. Británie snížila v rámci strategické revize počty vojáků, ale zvýšila investice do vojenských technologií.
Pokud bude v budoucnosti rozhodovat technologická výbava spíše než hordy mladých mužů, pak je Čína dobře vybavena. Čína je jedním z lídrů v oblasti robotiky a umělé inteligence. I když současný počet obyvatel – tedy 1,4 miliardy lidí – poklesne, nedostatkem lidí Čína trpět nebude.
Problém je spíše struktura obyvatelstva než počet obyvatel. Už v roce 2040 bude mít Čína 30 procent obyvatel nad 60 let. Stále větší počet starších lidí bude muset být podporováno stále menším procentem pracujících. Tím dojde ke zpomalení ekonomického růstu.
Čína možná nikdy nedosáhne na bohatství USA v přepočtu HDP na hlavu. Ale i kdyby byl průměrný Číňan jen z poloviny tak bohatý jako průměrný Američan, pořád Čína snadno předstihne Ameriku v celkové velikosti ekonomiky.
Čína brzy přijde o titul nejlidnatější země světa. V současné době jsou na tom Indie a Čína podobně, ale na konci století bude mít Indie 1,5 miliardy obyvatel a Čína jen 1 miliardu, možná jen 800 milionů lidí. Jenže indická ekonomika je proti čínské jen pětinová, takže rozdíl v bohatství a projekci moci se hned tak nezmění.
Pokles obyvatel v Číně způsobila politika jednoho dítěte, která skončila v roce 2015. V zásadě jsou ale čínské demografické trendy v souvislosti s bohatnutím společnosti pro východní Asii typické. Počet obyvatel v Japonsku klesá od roku 2010 a v Jižní Koreji je to s mírným zpožděním podobné.
Zmenšování a stárnutí populace je ale běžné i v Evropě, například v Itálii. Ale i americká populace – v současnosti 331 milionů lidí – zpomaluje nárůst.
Celkově má světová populace do roku 2100 dosáhnout 11 miliard lidí (ze současných 7,8 miliardy). Většina růstu bude v jižní Asii a Africe. Jenom v Africe naroste populace do roku 2050 na dvojnásobek.
Globální vliv zemí s populační explozí, jako je Nigérie a Pákistán, poroste, ale zmíněné země zůstanou relativně chudé a politicky nestabilní. Koneckonců k nejrychlejšímu populačnímu růstu dochází dokonce ve zcela rozpadlých a nefunkčních státech, jako je Demokratická republika Kongo nebo Niger.
Demografie zůstane pro světovou politiku a geopolitiku nesmírně důležitá, ale moc národů z ní už nepůjde tak jednoduše odvozovat.
Kdyby se vývoj nekorigoval, přirozeně dojde k tomu, že naroste masová migrace do Evropy, Severní Ameriky a východní Asie. Východoasijské společnosti ale dávají přednost etnické homogenitě. Třeba Japonsko i přes stárnutí obyvatelstva odmítá otevřenost migraci. Čína se asi bude chovat podobně.
Navzdory s tím spojeným politickým rozbrojům zůstanou USA i EU otevřenější masové migraci než východní Asie, čímž získají dynamický ekonomický impulz, i když to může provázet politická nestabilita. Třeba Donald Trump vděčil podle Rachmana za své zvolení odporu k migraci. Hlavní otázka světové geopolitiky budoucnosti nestojí na tom, kdo bude mít více obyvatel, ale kdo se jak postaví masové migraci.
Náš dodatek. Trump nebyl podle nás zvolen na základě odporu k migraci, ale odporu k nelegální migraci. To bude i nadále Ameriku (a nejen Ameriku) politicky rozdělovat. Část lidí bude i nadále nahlížet na nelegálního migranta jako člověka, který porušil zákon a překročil nelegálně hranice, ale vládnoucí levice už de facto prosadila zákaz používání výrazu nelegální migrant, musí se říkat „nezdokumentovaný cizinec“.
O nutnosti navyšovat populaci migrací nelze pochybovat. Spor se povede spíše o to, jak se bude migrační tok regulovat a kdo bude politicky rozhodovat o legálním migračním mixu.
