Zvýšení daní a výdajové škrty samy o sobě pouze prodlouží řeckou recesi. Jsou zkrátka třeba další opatření, která by mohla přivést do Řecka investice a obnovit růst. Snížení dluhu je první krok.
Německý ministr financí Wolfgang Schäuble ani kancléřka Angela Merkelová však nesouhlasí s jakoukoli redukcí řecké dluhové služby bez toho, že se napřed uskuteční potřebné strukturální reformy.
MACHÁČEK: Nedělní chvíle řecké pravdy pro eurozónu |
Eichengreen navrhuje kompromis. Bývalý řecký ministr financí Varufakis navrhl půjčky či dluhopisy, které by byly vázány na hospodářský růst. Eichengreen místo toho navrhuje vytvořit index strukturálních reforem a navázat nové půjčky Řecku právě na něj.
S tím, jak by Řecko implementovalo více reforem, zlepšovaly by se pro něj podmínky: snižovaly by se úroky a odkládala platba jistiny.
Plná implementace specifických reforem by se rovnala dluhopisu s nulovým kuponem a tzv. nekonečným dluhopisům, které odsávají jenom málo z veřejné peněženky.
Toto aranžmá by mělo vítat Řecko, protože by získalo garanci dluhové redukce, a stejně tak by mělo být spokojeno Německo, protože k dluhové redukci by došlo pouze v případě, že Řecko provádí reformy. Do dluhopisů navázaných na reformy by mohly být konvertovány bilaterální půjčky Řecku i stávající půjčky z tzv. záchranných valů (ESM, EFSF).
Podle Eichengreena existuje precedent. V roce 1991 rozhodl Pařížský klub věřitelů o tom, že nabídne Polsku snížení dluhu výměnou za strukturální reformy.
V první fázi byl dluh osekán o 30 procent – poté, co Polsko souhlasilo se strukturálními reformami navrženými MMF. Poté, co byly reformy opravdu uskutečněny, snížil se dluh o dalších 20 procent.
MACHÁČEK: Jak se Němcům odpouštěly dluhy |
Samozřejmě by bylo třeba reformy a jejich načasování přesně specifikovat a vše přesně inkorporovat do nové smlouvy. Je to ale lepší než žádat od Řecka poněkud neurčitě jakési reformní všechno. Je třeba být přesnější, stanovit váhy reforem a časovou souslednost, zkrátka nastavit přesně priority.
Kdo by posuzoval plnění? MMF není v případě Řecka nestranný, takže by bylo lepší vytvořit komisi s jedním zástupcem řecké vlády, s jedním zástupcem euroskupiny a s jedním přijatelným pro obě strany.
Největším věřitelem Polska bylo v roce 1991 Německo, takže by se mohlo svou vlastní historií (v tomto případě úspěšnou) inspirovat.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost spojený s hnutím ANO 2011.