Vítejte ve světě extrateritoriality.
Amerika a Čína se ve zvýšené míře snaží aplikovat svoje právo v cizině. Jde o další důkaz úpadku mezinárodního pořádku stojícího na pravidlech, kdy velké mocnosti hrají podle stejných pravidel jako všichni ostatní – nebo to alespoň předstírají.
V extrateritoriálním světě existuje jedna množina pravidel pro supervelmoci a druhá pro všechny ostatní. Vypadá to víc jako 19. století, kde impéria vnucují svou vůli ostatním, než jako 21. století, jak si ho představovali právníci.
Amerika využívá v tomto směru především dolar a jeho status mezinárodní rezervní měny. Cizinci využívají americký finanční a platební systém, a jsou tak zranitelní ve věci případného vyšetřování podle amerického práva.
Fotbaloví bafuňáři zatčení v roce 2015 ve Švýcarsku nakonec stanuli před soudem v USA. Korupční transakce totiž prováděli skrze americké banky. Trumpova administrativa provozuje podobné věci s ještě větším entuziasmem. Například cílí sankce na Carrie Lamovou, šéfku hongkongské administrativy, která nemůže používat kreditní karty.
Podobně v případě německého přístavu Sassnitz. Americký senát hrozí sankcemi a ministr zahraničí Mike Pompeo varuje firmy, „stáhněte se z toho co nejdřív, nebo budete čelit konsekvencím“. Němci se zlobí, ale také se dost bojí. Americké právo je dostatečně vágní v tom smyslu, že každá německá banka nebo právní firma, která se ocitne poblíž Nord Stream 2, může být zranitelná v rámci amerického vyšetřování.
Nejvíc okatý případ je ale zatčení finanční ředitelky čínské firmy Huawei v Kanadě pro podezření z porušení amerických sankcí vůči Íránu. Na společnost Huawei cílí další americké zákony, které zakazují prodej mikročipů čínské firmě, a zpomalují tak její potenciální rozvoj. Extrateritorialita je pro Čínu citlivé téma, protože to připomíná 19. století, kdy v čínských přístavech žili cizinci podle zákonů svých domovských zemí.
Sama Čína však dělá totéž. Jazyk nového zákona o národní bezpečnosti je rovněž velmi vágní a podle určitých výkladů mohou být dokonce i cizinci kritizující Čínu v cizině vyšetřováni v Číně kvůli podvracení tamějšího režimu. A západní univerzity to berou velmi vážně. Hrozba se zvyšuje s tím, jak se výuka přesouvá na internet, kde existuje možnost leccos nahrát.
Bez respektu k pravidlům se menší země mohou ocitnout mezi mlýnskými koly konkurenčních extrateritoriálních požadavků. Jak napsal Thúkydidés: „Silní si dělají, co chtějí, a slabí trpí, jak musejí.“
Tolik Rachman. Několik poznámek Monitoru JM:
Samotné srovnávání Číny a USA a kladení jejich politik na stejnou úroveň je trochu nevkusné. Amerika je demokracie, s ústavou a vládou práva. Amerika je také v rámci NATO hlavním garantem evropské bezpečnosti a svoje evropské partnery mnohokrát po dobrém varovala před plynovodem Nord Stream 2 a jeho přesahem do oblasti bezpečnosti a energetické závislosti. Smlouvu s Íránem současná americká administrativa také správně vyhodnotila jako špatnou a vadnou.
To, že si Evropa nedokáže vybudovat silnou rezervní měnu a respektovaný platební systém, může vyčítat jen sama sobě.
Hlavně je však třeba autorovi připomenout případ španělského soudce Baltasara Garzóna, který vydával mezinárodní zatykače nejen na Pinocheta a představitele argentinské vojenské junty, ale i na Henryho Kissingera kvůli operaci Kondor nebo na prezidenta George W. Bushe kvůli Guantánamu. Nakonec byl Garzón sám obviněn z korupce a ilegálního nařízení odposlechů. Byla to extrateritorialita za strany EU, nebo jen Španělska?
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
