Když se Sovětský svaz chystal v roce 1988 opustit Afghánistán, navýšil ekonomickou a vojenskou pomoc vládě svého pomocníka Nadžibulláha. Gorbačova i jeho politbyro trápil pocit viny a dobové dokumenty dokládají, že chtěli své afghánské přátele kompenzovat za to, že je nechávají napospas pomstě Amerikou trénované, Amerikou vyzbrojené a Amerikou placené opozice.
Gorbačova také trápilo podobenství amerického úprku ze Saigonu, chtěl, aby to proběhlo jinak.
SSSR odcházel z Afghánistánu tři roky poté, co bylo učiněno rozhodnutí. Noví majitelé převzali relativně uklizená kasárna a vyzkoušené zbraně, vše s předávacími dokumenty.
Amerika se v roce 2021 stahuje pouhých pár měsíců po politickém rozhodnutí Joea Bidena odejít. Amerika se více než SSSR obává, aby zbraně nepadly do rukou pravděpodobných budoucích vládců, a část zařízení a zbraní se ničí. Dnešní automobily a náklaďáky jsou bez klíčků nepoužitelné.
Také se Amerika neloučí moc oficiálně a s poctami, jak je vidět na nočním odchodu z letiště v Bagramu. Američané vypnuli vodu a elektřinu a zmizeli.
Opuštěné sovětské kasárenské městečko v Džalalabádu bylo místními vypleněno pouhé hodiny poté, co Rusové odešli. Totéž stejně rychle proběhlo po odchodu Američanů z Bagramu.
Američané opustili základnu Bagrám v noci a neřekli nám to, zlobí se afghánský generál |
Sověti šli do Afghánistánu napomoci komunistickému puči a v rámci expanzivní strategie studené války. Amerika potřebovala zničit Al-Kajdu po 11.září, což je pochopitelně úctyhodnější důvod.
Sověti ztratili za 10 let 15 000 vojáků, Američané za 20 let polovinu. SSSR invazí do Afghánistánu nic nezískal, sypal zdroje do bezedné nádoby a impérium urychlilo svůj pád. Američané utratili neuvěřitelných 2,26 bilionu dolarů, ale mohou s tím žít. Zlomili páteř al-Káidě a zabili bin Ládina, i když to neproběhlo v Afghánistánu.
Rozdíly jsou přesvědčivé, ale podobnosti víc. V roce 1989 kontrolovala opozice 207 z 290 okresů. Počet okresů v Afghánistánu je dosti fluidní, ale z dnešních 420 okresů jich Taliban kontroluje třetinu a každý den číslo narůstá. Takže obě supervelmoci za sebou nechávají oslabené vlády a náladu temnou a beznadějnou.
V roce 1996 byl Nadžíbulláh oběšen. Podobný osud čeká Afghánce, kteří kooperovali s Američany a nestačili uprchnout.
V obou případech hrál důležitou roli Pákistán, jenž poskytuje bezpečí, zázemí, trénink a fondy pro Taliban. USA pochopitelně nemohou porazit Pákistán. Je to země s jadernými zbraněmi a pátý nejlidnatější stát na světě. Stejně jako Amerika dnes si ani SSSR nemohl troufnout na Pákistán.
Chaos v Afghánistánu roste. Američané téměř dokončili stahování vojsk, novou šanci cítí Tálibán i Rusové |
Zkrátka – bez ohledu na vaše hodnoty, bez ohledu na to, kolik času jste tam strávili, bez ohledu na to, kde stojíte v globální geopolitické bitvě – necháváte za sebou scény masového rabování, oslabený režim závislý na vaší pomoci, který pravděpodobně nemá šanci přežít, zatvrzelé lokální bojovníky, jež vnitřně posílily roky strádání, a škodolibé pákistánské generály za hranicemi. Další konstantou je rozkvétající produkce opiátů.
Obě země vstoupily do Afghánistánu bez toho, že by to měly promyšleno a s notnou dávkou přílišného sebevědomí a arogance. Obě velmoci od začátku věděly, že tam nemohou zůstat. Obě si byly jisty svou superiorní vojenskou technikou a vyššími hodnotami. Obě země byly přesvědčeny, že část obyvatelstva vítá jejich značku sekulárního progresivismu, a obě nakonec zjistily, že tu nezapustí kořeny. Nikdo nemohl zůstat věčně – období kolonií už skončilo.
A v tom je ten rozdíl – Taliban, stejně jako mudžahedíni třicet let předtím působí dojmem, že je odhodlán zůstat na vždycky. Tváří se docela přesvědčivě, že to je jejich země a že brání místní způsob života. Pokud zůstanete bez ohledu na to, co se vám může stát, bez ohledu na to, kolik to bude stát, a bez ohledu na to, jak dlouho budete tu cenu platit, pak přežijete i supervelmoci.
Autor je předsedou správní rady IPPS - Institut pro politiku a společnost.
